Dovolená? Muzea AC Milán i FC Turín

Kdy a kde jaký fotbalista hrál? Kolik dal gólů a kolik zápasů na to potřeboval? Jaké týmy vystřídal, v kolika letech začal a kdy skončil?
Na všechny tyto otázky pravděpodobně Lubomír Král z Písku zná odpověď, a pokud ne, není pro něj problém to zjistit. „Už odmala jsem hrál fotbal, ale když jsem pochopil, že to na velké úrovni nebude, chtěl jsem u něj zůstat alespoň takhle,“ pousměje se osmapadesátiletý člen komise fotbalových historiků a statistiků Českomoravského fotbalového svazu.
Dá se říct, že fotbal je jeho život. V dětství se dal na sbírání odznaků a fotbalových suvenýrů. Postupně se dostal až ke statistikám a jeho historii. Čísla, jména, tabulky. To je jeho svět. Propracovával se jako dopisovatel a externí spolupracovník několika zahraničních fotbalových magazínů, například italského Guerin Sportivo nebo francouzského Onze Mondial. Dělá pro ně rozbory tuzemských soutěží a českého národního celku. Pomáhá s profily hráčů a odkrývá pro zahraniční fanoušky jejich minulost.
Před pár měsíci dokončil svoji čtvrtou samostatnou knihu Sto let fotbalu nad řekou, která mapuje historii kopané v Písku. Na dalších jedenácti publikacích se autorsky podílel. „Teď připravujeme na svazu oslavu výročí osmdesáti let Josefa Masopusta a jinak odpočívám. Jsem v důchodu,“ dodává Král.
Díky fotbalu a lásce k němu sjezdil část světa. Nejdál byl v Brazílii, ale nejraději je, když může zamířit do Itálie. Už když začínal sbírat odznaky, soustředil se na italské týmy. Nejvíc k nim přilnul. Naučil se italsky a vrací se tam každým rokem. „Vždy tam přijedu a procházím si vesničky, jejich hřiště a stadionky, a bavím se s tamními lidmi o jejich historii. To je taková moje dovolená,“ popisuje.
Třeba na podzim minulého roku byl v Itálii zase. Tentokrát navštívil fotbalová muzea AC i Interu Milán na San Siru, FC Genoa a Sampdorie v Janově a FC Turín na předměstí Turína. „Juventus zatím žádné muzeum nemá,“ přidává se smíchem. Jinak by tam byl také. Vedle toho si dal za úkol projít muzea všech hlavních týmů z brazilského Ria de Janeira a Sao Paula. A co zjistil? Že tamní lidé toho o fotbalové historii moc nevědí. „Byl jsem jim schopen vyjmenovat celou jejich jedenáctku z mistrovství světa v Chile 1962, ale oni ani nevědí, že za ně nějací takoví hráči někdy nastupovali,“ popisuje znalosti tamních fandů.
Osobně si nenechá ujít žádné mistrovství Evropy od šampionátu v Anglii v roce 1996. Je to pro něj takový turistický výlet. Koupí si lístky na zápasy a vedle toho prochází fotbalová muzea tamních stadionů. Byl i na třech mistrovstvích světa v Itálii, Francii a Německu. Právě před tím třetím v roce 2006 v Německu se mu dostalo zvláštního ocenění, když mohl přednášet na specializovaném semináři. Na říjen chystá další přednášku v Lipsku.
Jeho téma byla historie německého fotbalu v Čechách před odsunem po druhé světové válce. Knihy o tomto tématu si ze svých publikací cení nejvíc.
„Pracoval jsem na ní deset let. Nejtěžší bylo sehnat materiál v archivech, protože se toho zachovalo jen málo. Přesto jsem podal dobrý obraz historie,“ míní Král. Tahle kniha mu trvala nejdéle. Zato poslední kousek Sto let fotbalu nad řekou o písecké kopané napsal za půl roku.
„Ale každá je náročná. Nejtěžší je vždycky sebrat materiál. Pak už se to píše samo.“ Když psal o německém fotbalu v Čechách, sjezdil archivy v bývalých Sudetech a musel i do Německa. Zabývá se tím dlouho a už ví, kde co najde.
„Začátky jsou nejhorší, protože nevíte, kam sáhnout a koho oslovit,“ usmívá se muž, jenž nedávno pomáhal i italskému klubu FC Modena, který potřeboval informace o jednom svém hráči z dvacátých let minulého století. „Napsali jméno a kde tady hrál a na mně už bylo všechno ostatní,“ dodává Král. Informace sehnal a publikace vyšla.
Během svých fotbalových cest poznal spoustu zajímavých fotbalistů, a když vypráví, s kým se přátelí, fotbalové znalce zaujme. „Potkáte spoustu známých lidí. Ale když se s někým třeba hodinu bavím, nemůžu říct, že s ním jsem kamarád,“ popisuje.
Fotbal ho baví i v současnosti a v Písku na zápasech ČFL obvykle nechybí. „Zajdu se podívat i na vesnici nebo na malé děti. Tam není vidět taková taktika a baví mě jejich nadšení,“ dodává Lubomír Král.