Drátěný příborník i zasunovací stěna. Vítejte ve vile z třicátých let | E15.cz

Drátěný příborník i zasunovací stěna. Vítejte ve vile z třicátých let

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Sedmička zjišťovala, jak se žije v domech, projektovaných renomovanými architekty.

Je jí šestasedmdesát let. Na svůj věk vyhlíží až neskutečně svěže. Řeč je o vile v českobudějovické Dukelské ulici, kterou navrhovala trojice významných architektů ve stylu funkcionalismu. Pokud zvenku vypadá rodinný dům advokáta Františka Švece z roku 1934 skoro futuristicky, vnitřek překvapí ještě víc. Žijí v něm potomci původního majitele.
„Uvnitř se toho moc nezměnilo. I kachlíčky v kuchyni jsou původní. Tady je příborník s drátěným programem,“ otevírá Jitka Brychová skříň, která tvoří zároveň stěnu do sousední jídelny. Zásuvky se pohybují na obě strany. Má podávací okénko pro jídlo, nabízené do druhé místnosti.
V obýváku je zasunovací stěna a posuvné dveře pro propojení s pracovnou a jídelnou. Obrovská okna na jižní terasu. Vnitřkem vede točité kovové schodiště s chromovaným zábradlím. Konstrukce budovy je železobetonová.
„Upravili jsme jen topení. Máme ho na dřevo i na plyn. A vyměnili tabulky v oknech. Problém jsou kovové rámy. Udělat jiné by stálo moc peněz. Fasádu jsme zateplili čtyřcentimetrovým polystyrenem. Víc památkáři nepovolili,“ vysvětluje Miroslav Brych. Dukelská ulice, vedoucí Havlíčkovou kolonií, je dobrá adresa. Už před první válkou se tam zabydleli bohatší lidé. Zároveň je Dukelská galerií unikátních staveb. Například vila stavitele Františka Petráše z roku 1916 zaujme pohádkovým vzhledem. Je z neomítnutého cihlového zdiva, které vytváří geometrické obrazce, sedlová střecha se prohýbá do oblouku. Všude je vidět rukopis architektů.
Budějovice mají několik míst, kde vyrostly vily většinou za první republiky. Dominoval funkcionalismus, ale objevovaly se i prvky kubismu a minimalismu. Další výrazné domy vznikaly až po roce 1970. Roky po druhé světové válce patřily socialistickému realismu.

Ideální místo je u řeky

Podle budějovického architekta Filipa Dubského, který vloni dostal cenu Grand Prix architektů za spoluautorství k rodinnému domu, je důležité místo. „Nejkrásnější pozemky jsou kolem řeky, na nábřeží,“ myslí si.
To samé tvrdí i architekt Ladislav Vonášek. Atraktivní místa vnímá kolem výstaviště ze strany od řeky. Jejich předchůdci ale už nejlepší parcely obsadili. Například na Jiráskově nábřeží stojí řada vil stavěných ve funkcionalistickém slohu z třicátých let minulého století.
„Propozice pro bydlení jsou dobré. Původně tu bylo podlažní topení, teď máme plyn. Vyměnili jsme také okna, v jednom patře dali plastová, ve druhém dvojskla. Vadí mi jedině, že se chodí z kuchyně na záchod. U těchto domů se dělaly toalety odděleně od koupelen,“ popisuje spolumajitelka vily Jarmila Gutwaldová.
Pro budějovické vily je typické umístění v klidném prostředí. V sedmdesátých letech minulého století se staly hitem pozemky na Dobré Vodě, později v Mladém. Stavby na nich jsou zrcadlem projektanta.
Například už zesnulý architekt Libor Erban, autor podoby bývalého autobusového nádraží, pro svou rodinu postavil v roce 1975 na Dobré Vodě vilu ovlivněnou holandským neoplasticismem. Vypadá jako dva na sobě posunuté hranoly. Ve vyšším je pracovna s ložnicí, v nižším obytné místnosti. Průčelí domu míří do zahrady i s okny, terasou a balkonem.
Mezi mladými architekty, kteří už se výrazně podepsali na zajímavých vilách na Českobudějovicku, je třeba Luboš Zemen. Působí v týmu, který projektoval dům ve Včelné postavený v roce 2001. Vila z přírodních materiálů, jako je dřevo a lomový kámen, prostupuje do kraje lesa, prostředí zahrady dotváří rybníček.

Kostka z tvárnic

Manželé Zemenovi pak v roce 2007 postavili vilu na pohled neobvyklou pro sídliště u Rožnova. O podobu bojovali s úředníky. Výsledkem je kostka z neomítaných betonových tvárnic. Interiér je řešený v minimalistickém stylu, to znamená s důrazem na jednoduchost, hladké plochy, osvětlení.
Nové vily jsou přitom nižší a méně okázalé. Úspěchem je objevit zajímavou a vkusnou stavbu na satelitních sídlištích, kde vše vypadá jako z katalogů. Mezi tím se občas objeví domy s bydlením v japonském stylu, energeticky pasivní se zelenou střechou nebo roubené. „Vždycky záleží na tom, jakého si vybereme architekta. Přitom jdou postavit hezké domy i za milion a půl,“ míní Eva Erbanová, která je spoluautorkou knihy Slavné vily Jihočeského kraje a pracuje v Národním památkovém ústavu.
„I v dnešní době se staví zajímavé vily. Možná budou jednou památkově chráněné, ale k tomu musí mít víc předpokladů než jen hezkou architekturu,“ dodává Erbanová.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video