Litvínov / Kumštýřka tělem i duší Jana Galinová chtěla odjakživa dělat divadlo. Svou teatrálností vzbuzovala úsměv i posměch. „Nejvíc se mi smál spolužák na gymnáziu, hokejista, který chtěl být lékařem. Oslovoval mě větou, tak co, ochotnice, a mé snaze dostat se na DAMU se nepokrytě vysmíval. Divadlo považoval za něco směšného,“ vzpomíná na studentská léta Jana Galinová. Spolužák se jmenoval Václav Hofmann a k jejímu překvapení se nestal lékařem. Fonendoskop vyměnil za ředitelskou židli mosteckého divadla. „A já, srab, jsem mu nikdy neřekla, ochotníku. Asi, že byl několik let můj ředitel. Herci si na ředitele většinou netroufají,“ směje se Galinová.
Po studiu češtiny na Karlově univerzitě absolvovala loutkářskou katedru DAMU. Dostala angažmá v Divadle rozmanitostí, loutkové scéně Městského divadla v Mostě. Potkala tam životního partnera Jurije Galina, režiséra. A spolu z mosteckého divadla odešli.
Bez přátel by to nešlo
Nové zázemí našli v litvínovském Benaru, věhlasné scéně s hledištěm pro čtyři sta lidí. Scéně, která se stala fenoménem své doby. Převzali ji v zuboženém stavu. Její sláva zhasla a po Benaru se producírovaly krysy. „V polovině srpna 1996 jsme se s Jurou dohodli, že založíme svoje divadlo. Mně se Benar zdál příliš velký, Jura jásal – komornyj těátr,“ říká Galinová. Vzniklo Docela velké divadlo jako pocta někdejšímu Docela malému divadlu, které v Litvínově v šedesátých letech založil Mirek Kovářík.
Od samého počátku ho táhnou Jana a Jurij Galinovi. Bez pomoci přátel by nedokázali budovu Benaru dát za čtyři měsíce do provozu. První představení Docela velkého divadla, profesionální scény, se tam hrálo 20. prosince 1996.
Hrají doma i v cizině
Dodnes je volným sdružením umělců ve svobodném povolání, kteří spolu dělají jen proto, že se jim chce a že je to baví. Je jich dvanáct, včetně administrativy a dílen. Aby se uživili, musí odehrát minimálně tři sta padesát představení za rok.
Jana Galinová vede divadlo ekonomicky a organizačně. Dřív se téhle její funkci říkalo intendant. Umělecky řídí soubor Jurij. Docela velké divadlo hraje po republice a na festivalech v zahraničí. Má stálou scénu v Divadle U Hasičů, kde hraje až osmkrát do měsíce představení pro děti i dospělé. Dětská představení hraje také jednou za měsíc v Divadle Palace na Václavském náměstí. Hrálo v Kanadě, USA, Mexiku, Rakousku, Francii, Itálii, Bulharsku a v mnoha dalších zemích. „Většinou za své peníze. Ti, kteří by na naše festivalové cesty mohli přispět, je, bohužel, považují za exotické výlety. Přála bych jim hrát s námi operu Carmen v Mexico City, které leží dva a půl tisíce metrů nad mořem,“ říká Galinová.
Děti partneři dospělých
Většinu pohádek, které má Docela velké divadlo na repertoáru, napsala Jana Galinová na motivy pohádek klasických. „Díky skvělým písničkám Jana Turka jsou u malých i velkých diváků oblíbené. Děti bereme jako partnery a mluvíme s nimi jako rovný s rovným. A to nám vychází. Malí diváci se k nám i se svými rodiči vracejí a ti, co s námi začínali, už k nám vodí potomky,“ vyznává Galinová.
Její hlas občas zní z televize, dabovala například seriály Miami Sands a Kobru 11. Hraje v Ulici malou roli drbny Urbanové, která do všeho strká nos.
Velcí lidé jsou skromní
Na place se potkává s herečkami Jaroslavou Obermaierovou, Hanou Maciuchovou, Pavlou Tomicovou, Zdenou Hadrbolcovou a dalšími. „Znovu se přesvědčuji, že čím lepší a větší herec, tím skromnější a příjemnější člověk,“ dodává Galinová. Když má trochu volna, nejradši si zaleze do postele a čte. Naposledy si užila 99 knih pro lidi v kalupu a 99 filmů pro lidi v kalupu.
Zvládne práci za deset
„Jana a Jurij Galinovi jsou první, kteří se se mnou pustili do činohry. Janu mám za obrovsky silnou ženu, která nese na bedrech víc než leckterá obchodní oddělení v divadlech. Co tam zvládá deset lidí, stihne Jana sama,“ říká o Galinové herec a tanečník Jan Révai.
Podle něj má Jana Galinová talent nejen herecký. „Umí věci vymyslet, produkovat, provozovat a prodat, což je dnes to nejtěžší,“ dodal Révai.
