Drogy mění podobu. Liberečany místo pilulek mámí obchoďáky | E15.cz

Drogy mění podobu. Liberečany místo pilulek mámí obchoďáky

Marie Šimice

Závislosti už se netočí jen kolem drog a alkoholu. Liberečané holdují také světu spotřeby a nových technologií.

Zoologická zahrada má plno jen pár víkendů v roce a v botanické zahradě voní růže jen pro několik přespolních turistů. Kam se všichni poděli? Podlehli nejčastější závislosti naší doby. Vyrazili do obchodních center.
„Těším se, až s celou rodinou pojedeme do Nisy. Pokud zrovna neběží v obchoďáku nějaký program, couráme se jen tak po prodejnách. Sem tam si dáme jídlo, koukneme na hodinky a je večer,“ popisuje Lenka Drobná.
Před několikahodinovými návštěvami obchodů zvedají varovný prst i odborníci. Podle nich tam lidé zahání stres a napětí. „Když míjí přeplněné regály se zbožím, uklidňuje je to. Nabývá v nich pocit jistoty, že se mají dobře a že je všeho dostatek,“ říká Petr Moos, klinický psycholog z Liberce.
U některých lidí se začíná naplno projevovat diagnóza shoppingu. „V hlavě se mi zatemní, když vidím nápis sleva. To pak koupím všechno. Jídlo, které se mi doma zkazí, nebo i sadu nádobí, kterou nepotřebuji,“ vypráví mladá žena, která nechce být jmenována.
Pro závislé se stává zboží drogou. Pomoct jim může psychoterapie a postupný trénink. Například s výhodnou koupí počkat několik dní nebo chodit kolem výloh bez peněženky a bankovní karty.

Hodiny na Facebooku

Virtuální svět je krajinou plnou fantazie a kamarádů ze všech koutů světa. Průzkumy ukázaly, že závislostí na počítači trpí v Česku téměř 3,5 procenta mladých lidí.
„Hraju si s kamarády na počítači, někdy osm až deset hodin. Není to nic hrozného,“ přibližuje Jakub Adámek. Dříve sportoval a předpokládá, že se k pohybu jednou vrátí. Jeho slova potvrzuje i psycholog. „Lidé, kteří mají předpoklady být na něčem závislí, většinou budou. Je jedno, jestli to bude počítač, partner, hráčství, alkohol nebo drogy. Z her na počítači mladí většinou vyrostou, přesytí se,“ popisuje psycholog Moos.
Počítač kromě her skýtá i úskalí sociálních sítí. „Je zajímavé, že kluci snadněji podlehnou počítačovým hrám, dívky zase Facebooku,“ upozorňuje psycholog. Podle něj jsou sociální sítě návykové, zejména kvůli možnosti vytvořit si novou identitu. Lidé středního věku mají sklon trávit čas nejen na interaktivních hrách, ale i na seznamkách a pornografi pornockých stránkách.

Erotické stránky

„Můj bývalý přítel propadl závislosti na internetu. Když jsem ho poznala, byl aktivní a měl spoustu kamarádů, ale pak ho všechno opustilo. Jenom seděl, někdy i třicet hodin, v kuse u počítače. Nedalo mi to, abych se mu do počítače nekoukla. Celý ten čas trávil na chatu a na erotických stránkách. Chtěla jsem, aby se šel léčit, že je závislý stejně jako alkoholik,“ vypráví podnikatelka z Liberce, která si nepřála neuvést jméno.
Rada odborníků je jasná. Pokud někdo tráví mnoho hodin na internetu, aby si prohlédl profi ly svých virtuálních známých, nebo se budí v noci, aby zkontroloval svůj účet, měl by zvažovat návštěvu u psychoterapeuta. Případně se pokusit bojovat sám. Změnit režim svého dne. Pomáhá také usednout k počítači s budíkem a po zazvonění najet kurzorem na kolonku vypnout.
Podobné je to s další závislostí. Workoholiky nikdo z kolegů nemá v oblibě. Bez nich nic nejde a všechno by zvládli lépe. Bývají to sólisté, kteří dřou do noci a úmoru.
„Když mi zemřela žena, všechno pro mne skončilo. Podnikal jsem, a tak jsem se do toho ještě víc opřel. Neznal jsem víkendy, ani dovolenou,“ popisuje Jaroslav Tkadleček. V jeho práci ho zastavil až infarkt. „Ležel jsem v nemocnici a slyšel všechny ty přístroje. Uvědomil jsem si, že chci žít. Věděl jsem najednou, co musím udělat,“ vypráví.
Po propuštění z nemocnice se rozhodl změnit svůj život. Navštívil psychologa. Chodil na terapie, a než se prohlásil za uzdraveného, naordinoval si dovolenou. „Byla to nádhera. Nakonec děkuji infarktu, že už nežiju jako zombie,“ dodává Tkadleček.
Workoholici mají dobrý pocit, že jsou pracovití, a ještě jim to vynáší.
„Workoholismus může často vyústit do úzkosti, deprese nebo syndromu vyhoření,“ podotýká Moos. U složitějších případů nastupuje nejen psychoterapie, ale i léky.
Reklama číselných her se na nás valí ze všech stran.
Stírací losy jsou v každé trafi ce. Sázkové kanceláře a herny na každém rohu. Jak dokáže hra pohltit člověka, vědí nejen hráči, ale i jejich rodiny. „Žila jsem s gamblerem. Nevěděla jsem to až do doby, než u nás začali zvonit cizí lidé, že chtějí své peníze. Chodily i upomínky,“ vypráví Martina Richterová. Když se tajemství provalilo, hráč se svou vášní nepřestal, naopak začal vyžadovat peníze i po ní. „Kolikrát přišel ve tři hodiny ráno a vyváděl, že to má rozehraný a že ví, že určitě vyhraje. Prý mi všechno vrátí,“ vzpomíná Richterová. Léčení gamblerství je velmi složité. „K hráčství se často pojí alkoholismus a většina alkoholiků bývá i kuřáky,“ poukazuje na souvislosti Monika Plocová, ředitelka léčebny Dům abstinence v Janově nad Nisou.
Lidé z celého světa říkají o Češích, že pijí „první ligu“. Podle statistik jsou Češi na druhém místě v množství vypitého alkoholu na osobu. Zajít si každý den na pivko se bere jako samozřejmost. Málokdo si tak dokáže přiznat, že jeho popíjení je už trochu za hranou. „Každá závislost se dá jednoduše odhalit. Stačí drobný test, a to tři měsíce abstinence. Pokud návyk nebo látka nechybí, o závislost se zcela jistě nejedná,“ doporučuje Monika Plocová. Alkohol je druhá z nejčastějších závislostí. Hned po kouření. „Minulý rok jsme měli v péči 180 lidí závislých na alkoholu,“ potvrzuje Sylvie Lacinová, terapeutka z Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy v Jablonci nad Nisou. Notorici se léčí psychoterapií a medikamenty, častá je u nich i pobytová léčba.
Alkohol se často pojí s kouřením. Kuřák potřebuje na vykouření jedné cigarety zhruba osm minut. Z každého dne mu tak krabička cigaret ukrojí 160 minut. Za rok stráví kouřením přes čtyřicet dní. „Nedávno mi bylo pětašedesát. Kouřím už osmatřicet let. Několikrát jsem s tím chtěl praštit, ale zatím se mi to nepovedlo,“ říká Jaroslav Kovář. Před lety jel kvůli zlozvyku do Chomutova na akupunkturu. „Nezapálil jsem si potom asi deset měsíců. Nakonec jsem šel na pivo a dal jsem si jednu. Pak už jsem nad sebou zlomil hůl,“ dodává Kovář.
Být bezstarostný a bez povinností, to je sen snad každého, ale jen narkomanovi se plní. Háček je v tom, že jen zdánlivě a na chvíli. „Všechno se na mě hrnulo. Po škole jsem si nemohla najít práci. Bydlela jsem u rodičů,“ vzpomíná Kateřina Zikmundová. Svůj žal z neúspěchu začala řešit kouřením trávy.

Pervitin vede

Za pár měsíců zjistila, že problémy zůstávají. „Když mi hrozilo, že mě táta vyhodí z baráku, šla jsem do sebe. Vzala jsem život do svých rukou a s trávou sama skončila,“ vypráví Zikmundová. Ve svém odhodlání vydržela a nakonec našla práci, která ji baví.
„Počet lidí, kteří za námi přijdou, je jen špička ledovce,“ tvrdí Lubomír Šlapka, ředitel K-centra Liberec. Podle něj počet závislých na tvrdých drogách nepřibývá, ale ani neubývá. „Minulý rok k nám docházelo skoro čtyři sta lidí, víc než 150 jsme navštěvovali my v terénu. Nejvíce se setkáváme s pervitinem, pak vede kouření marihuany,“ informuje Šlapka.

Autor: Marie Šimice
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!