Dudlíky a plyšáky už technaři odhodili

Extáze, kterou jim přináší rytmická elektronická hudba, světelné efekty, laserová show i go-go tanečnice v miniaturních šatech, přitahuje už přes deset let tisíce technařů z celé republiky. Brněnské taneční večírky čili párty ve velkých halách na výstavišti jsou v Česku fenoménem.

Dobře je zná Aleš Gehringer z Brna. Má třiatřicet let, dvě děti a pět tisíc desek. Technaři ho znají pod jménem DJ Orbith. Na párty kromě dýdžeje nikdo nepřehlédne ani jednadvacetiletou go-go tanečnici Dianu Lenickou alias Dinitry. Miluje tanec, sexy kostýmky a přítele, který je party fotograf.

Pamatujete si první párty, na které jste byli?

Orbith: První setkání s hudbou z gramofonů nezapomenu. Doma jsem řekl, že spím u babičky a starší bratr mě protáhl do Ronda, kde jsem poprvé viděl dýdžeje hrát z desek, nikoli cédéček. Další zlom přišel v patnácti, když mi bratr dal album Experience od The Prodigy, které mě dostalo. Později jsme si koupili gramofony a hraním se živím od sedmnácti let. Začínal jsem v klubech Fan Favorit a Brooklyn.

Dinitry: Na menší klubové akce jsem začala chodit v patnácti. Na jedné z nejznámějších halových párty Apokalypsa jsem byla o rok později. Tehdy mě svět techna naprosto uchvátil. Světelná lasershow, prostory haly a lidé, to mě na párty stále láká.

Co si o vaší vášni k technu myslí rodiče?

Orbith: Rodiče poslouchali kvalitní zahraniční skupiny jako Duran Duran, Depeche Mode a A-ha, čímž mě nasměrovali. Jsou rádi, že se mně i bratru Radkovi, který hraje jako DJ Jerry a spolupořádá párty Apokalypsa a další, daří. Babička dokonce studuje plakáty po městě, a má tak přehled o tom, kde hraju.

Dinitry: Rodiče vidí, že studuji, a vědí, že mě techno scéna neovlivnila natolik, abych se stala fanatičkou. Takže to neřeší.

Móda některých technařů bývala jako z jiného světa. Jak se oblékají dnes?

Orbith: Většina lidí dnes chodí na párty v běžném oblečení. Před pár lety si ale stačilo stoupnout na hlavní nádraží a člověk viděl, jak se do Brna sjíždí lidé z okolí. Měli zmalovaný obličej, obrovské zvony, uplé triko, piercingy, nagelované bodliny, při tanci nechyběl vějíř a dudlík nebo píšťalka a batůžky v podobě plyšových zvířátek. Holky nosily křiklavě barevné zvony a vršek z bikin. V devadesátých letech byly populární retro dresy Adidas. Kdo mohl, vyrazil je hledat do sekáče.

Dinitry: Dříve lidé nosili různé extravagantní kostýmky, dnes je to záležitost těch mladších. I dnes jsou ale oblíbené tmavé brýle a svítící doplňky.

K taneční hudbě od počátku neodmyslitelně patřily i takzvané taneční drogy. Platí to pořád?

Orbith: Na párty lidi různé drogy užívají. Úplně stejné je to ale i na některých diskotékách. Já nicméně chodil na párty ještě v době, kdy jsem nepil ani alkohol a užíval si jen hudbu. Zkrátka mi stačí chvíli postát v davu a nasát atmosféru. Nechápu, jak se někteří lidé dokáží zřídit. Už jsem i pomáhal s oživováním technaře. Dívám se na to očima rodičů.

Zkoušejí vaši synové Filip a Dominik, které po rozvodu vychováváte sám, hrát na gramofony?

Orbith: Už hraju z notebooku se speciálním programem a kontrolerem, kterým ovládám efekty i skladby. Kluci zahrát dovedou, ale chybí jim kreativita. Pobavilo mě, že když byl syn v druhé třídě, tak po něm deváťáci chtěli lístky na Apokalypsu.

Čím to, že je Brno středem techno scény?

Orbith: Funguje tu fenomén halových párty. Možná je to náturou Jihomoravanů. Jsou divocí a na párty se obvykle přijdou vyřádit, ne-li zničit.

Myslíte, že už je techno scéna za zenitem?

Orbith: Lidi už technem nežijí jako v době, kdy byly párty výjimečné. Dnes, když přijede Paul Van Dyk (jeden z nejuznávanějších dýdžejů – pozn. red.), tak jde na párty kdejaká sekretářka. Scéna je komerční a dvě třetiny z pěti tisíc lidí neví, na co vlastně přišly, takže se nudí. Někomu vadí, že se hudba zpomalila, ale několikrát jsem hrál v Madridu a lidé se skvěle odvázali i na pomalou hudbu.

Dinitry: Dříve to bylo lepší, což potvrdí asi každý tanečník, který jezdí tolik let jako já.

Má ještě techno subkultura nějaký výrazný společenský názor?

Orbith: V devadesátých letech to byl boj proti diskotékovým dýdžejům, kteří hráli z cédéček. Hudba i oblečení technařů bylo výlučné. Dnes už se to vytratilo, komerční techno ztratilo pointu.