Důležité je mít pokoru k místu a lidem
Architektka a zastupitelka města Vladimíra Šilhánková se v posledních letech výrazně podílela na nové tváři Hradce Králové.
„Mým snem je, aby se architektura dala studovat i v Hradci Králové,“ říká bývalá hlavní architekta města, která předává své zkušenosti studentům pardubické univerzity.
Co vás přivedlo k architektuře?
Hradec Králové. Je to touha od dětství. Považuji se za urbanistu. Víc než o jednotlivých stavbách přemýšlím o tom, jak je město řešené, jak ho vnímají lidé. V době, kdy jsem začala brát první urbanistické rozumy, tak se ještě vůbec neuvažovalo s člověkem ve městě. Byl až na posledním místě. V tomto směru byl Hradec výjimečný. I sídliště, která vznikala za totality, jsou lépe řešena než jinde.
Urbanismus a politika mají k sobě blízko. Je to i důvod, proč jste vstoupila do aktivní politiky?
Ano. Obojí je uměním možného. Když má člověk nějaké urbanistické představy a názory, tak politika je nezbytný nástroj, aby je mohl alespoň nějakým způsobem prosadit. Samozřejmě pokud nechce psát nějaké teoretické spisy do šuplíku.
Máte řadu zkušeností. Jakou hlavní myšlenku předáváte svým studentům?
Chci, aby pochopili, že důležité je mít pokoru a úctu k místu a lidem. Velké množství architektů si myslí, že oni jsou ti nejlepší. Pokud nevnímají, že domy, které vytváří, se lidem nelíbí, tak je něco špatně. Studenti si musí pamatovat, že netvoří jen pro sebe, ale i pro ostatní. Samozřejmě by se neměli podbízet pokleslému vkusu.
Myslíte, že je Hradec pořád Salonem republiky?
Je to dobové označení, ke kterému se snažíme vracet. Je to pro nás závazek. Uměleckých i architektonických příležitostí je dnes mnohem méně než tenkrát. Dnes si to myslí spíše Hradečáci. Zatím jsme nedosáhli toho, aby si to o nás mysleli i jinde. Ovšem měli bychom se snažit, aby se město moderně a efektivně rozvíjelo.
Jak toho podle vás dosáhnout?
Město by se mělo rozvíjet především uvnitř, ne do krajiny. Jako to třeba vidíme v okolí Prahy, kde vznikají nesmyslné lokality plné rodinných domů. Hradec je řídce urbanizovaný uvnitř. Zástavba by se měla rozvíjet v místech, která z nějakých důvodů přestala fungovat nebo jsou bez výstavby. Intenzivně urbanizované město je i levnější. Lépe funguje, když nemusí lidé jezdit autem nebo hromadnou dopravou. Je to také mnohem příjemnější.
Co říkáte na budování obchodních center uvnitř města?
Změnily se vzorce našeho chování. Před třiceti lety se v pátek všichni sebrali a odjeli na chatu. Dnes průměrný člověk věnuje více času nakupování. Pokud se obchodní centra vhodně postaví, tak se mohou lidé do města navrátit. Když budou mít příležitost vyrazit na nákupy do centra, vznikne velká naděje, že se uživí i prostory okolo.
Je něco, co vás v poslední době zklamalo?
Mrzí mne věci, které se nepodařilo zrealizovat.
Jako třeba panelák u Aldisu, takzvané Schody do nebe. Stále se také nedaří vybudovat některé věci, které by pomohly rozvoji, ale město na ně bohužel nedosáhne. Větší dopravní stavby, které má na starosti stát nebo kraj.
Co vás naopak potěšilo?
Jsem ráda, že Hradec vypsal soutěž na nový územní plán. Je to další příležitost pro rozvoj a můžeme doufat, že se sejdou kvalitní návrhy. Vloni mě také potěšila socha v zóně Aldis od Tomáše Myslíka. Byla nominována i na Hradeckou múzu (cena města Hradce Králové místním osobnostem v oblasti kultury). Takové výtvory se mi ve městě líbí. Jsou moderní a oživují prostor.
Co si myslíte o kontroverzním návrhu sochy Ulricha?
Město i náměstí Svobody cítím jinak než sochař Jan Hanzík. Sochařův názor se vyvíjí a přijde mi, že se čím dál tím víc vzdaluje tomu, co jsme původně chtěli. Podle mne by měla socha stát na Ulrichově náměstí. To bohužel podle nelogického rozhodnutí soudu nejde. Umím si ji představit i na pylonu. Navíc na náměstí Svobody již sochy jsou.
