Od konce října až do 2. listopadu budou na hřbitovy mířit davy lidí s jediným záměrem: uctít památku svých blízkých. Květinou, svíčkou, vzpomínkou. A řada lidí má právě před svátkem Všech svatých nejvíce práce.
Květinářka
Třicet let vázala smuteční kytice i dušičkové věnce, teď je prodává. Ludmila Bartáková se květinářkou vyučila a teď zúročuje svůj um v přerovské Pohřební službě. Před Dušičkami se téměř nezastaví, když neobsluhuje, dělá věnečky ze suché vazby. Před sebou má hromadu materiálu, který může využít. Od barevných stužek, mašlí, přes látkové podzimní listy až po umělohmotná jablka. Říká, že s tak pestrou nabídkou je radost pracovat. „Když jsem začínala, bylo materiálů poskrovnu. Asi si všichni dříve narození pamatují, že se do věnců dávaly jen povoskované umělé chryzantémy. Zákazníci si mohli pouze vybrat, jestli je chtějí v bílé nebo žluté barvě, která byla žádanější,“ zavzpomínala Ludmila Bartáková.
Vazačka věnců
Vůně lesa se line dílnou, ve které čtyři vazačky připravují věnce na hroby. Před svátky Všech svatých mají největší frmol. Řada zákazníků totiž chce na hroby přírodní věnce z chvojí, tújí a cypřišů nebo i ze stříbrného smrku, který vydrží až do Velikonoc. Jarmila Zdráhalová pracuje ve vazárně už sedmnáct let, denně udělá až deset věnců, před Dušičkami i více. „Poslední dobou se ale zdá, že více než věnce jsou oblíbené barevné ikebany z řezaných květin. Ty teď děláme poměrně často,“ podotýká Zdráhalová.
Kameník
Sedí na studeném hrobě, v ruce má pravítko a diamantovou tužku, vedle sebe nezbytný majzlík a kladívko, v tašce zlatěnku. Tak pracuje už léta kameník Mojmír Mackovík. Přiznává, že nejvíce napilno má právě před Dušičkami.
„V létě, když je hezky a teplo, si lidé na úpravu hrobů moc nevzpomenou. Jak se ale blíží 2. listopad, chtějí je mít v pořádku. V říjnu mám proto nejvíce zakázek,“ konstatuje Mackovík.
Do kamene vyrývá jména zemřelých, jejich data narození i úmrtí a také nejrůznější kresby. „Oblíbené jsou kříže, růže a plameny, dětem nechávají rodiče nejčastěji dělat andělíčky. Výjimkou není třeba hlava koně na náhrobku, když byl zemřelý milovník koní,“ říká Mackovík.
Hrobník
Zdeněk Páleník nemá běžnou práci. Osm hodin denně tráví už téměř dvacet let na hřbitově. Kope hroby a dělá i zahradnické práce – hrabe listí, seče trávu, zametá chodníky. „Teď jsme museli i ořezávat dřeviny. Habry, pámelníky a tavolníky. Chceme, aby to tu bylo na Vše svaté všechno v pořádku a lidé byli spokojení,“ připomíná Páleník.
Pohřební služba
Blanka Bubeníková je vedoucí Pohřební služby Technických služeb města Přerova. Svátek Všech svatých je pro ni tradičně obdobím největšího náporu. Přijímá objednávky, vyřizuje, dohlíží na to, aby dělníci přivezli včas z lesů ve Svrčově chvojí, které pak putuje do smutečních vazeb. Zajistit musí i to, aby byl dostatek svíček v automatu u brány.
