Litvínov / Žádné promenády politiků či vyšperkované fotky krás města nedostanou v almanachu Litvínova místo. Čtveřice mužů pracuje na publikaci, která zachytí roky 2009 a 2010 v surové realitě. Světlo světa má almanach spatřit kolem Vánoc.
Obraz naší doby
Nebude to ale ani žalozpěv. Karel Hejkal, Radim Kašpárek, Jindřich Pavlíček a Michal Tomčík jsou hrdí, že pocházejí z města chemiků. Pro budoucí generace chtějí zachytit nezkreslená fakta. „Je to obraz naší doby. Hodně se teď vydávají kalendáře se starými pohlednicemi. Ale nic o současném Litvínovu. Třeba loni zmizelo ve městě hodně starých zákoutí, na která si za pár let nikdo nevzpomene,“ vysvětluje Radim Kašpárek.
Autoři nejprve vytvořili webové stránky www.almanach-litvinov.cz, pak i skupinu na facebook.com. Ale ukázalo se, že to nestačí.
Chtějí zapojit víc lidí
„Snažili jsme se oslovit známé. Každý řekl, že je to dobrý nápad. Na Facebooku máme tři sta přátel, ale zpětných vazeb bylo málo. Proto teď vyrážíme mezi lidi a oslovujeme je na ulici,“ podotýká Karel Hejkal.
Slavní rodáci
Když se řekne Litvínov, většina lidí si vybaví hokej a modelku Evu Herzigovou. Na jednom vánočním večírku před dvěma lety si ale skupinka Litvínovanů uvědomila, že z tohoto severočeského města vzešlo daleko více zajímavých osobností. Od této myšlenky už byl jen krok k unikátnímu Litvínovskému almanachu.
„Na webu nazvaném Litvinoff je motto, které pronesl kdosi na festivalu v Trutnově. Že tohle město táhne celý svět. Iva Frühlingová nazvala své první album Litvinov, pochází odsud Xavier Baumaxa, všechny fanynky Lunetiků hned vykřiknou Litvínov. Jenže o spoustě rodáků se nedozvíme, že jsou to kapacity. Třeba teď jsme zjistili, že tu žil slavný ornitolog, jemuž na pohřeb přijelo třicet dalších významných lidí z oboru,“ dává příklad Radim Kašpárek.
Nápad z hospody
Stejně jako první impuls vznikl v litvínovské hospodě U Hrušků, i další plány se rodily při debatách nad pivem. „Na tom večírku se sešlo plno lidí, kteří se rozeběhli do světa a hodně ve své profesi znamenají. Ukázalo se, že v Litvínově, který vypadá jako díra, žije nebo žilo plno tvůrčích lidí. Ať už sochají, malují, zpívají. Nikdo o nich ale neví. Shodli jsme se, že ukázky tvorby budou jednou z částí almanachu,“ vypráví Kašpárek. To už bylo v hospodě U Prcka, kde se grafik Karel Hejkal, terénní pracovník Radim Kašpárek, učitel Michal Tomčík a fotograf Jindřich Pavlíček domlouvali, co všechno v almanachu bude.
Jeden den v Litvínově
Rubrika Jeden den mého života ukáže, jak žijí Litvínované různých profesí. „Inspirovali jsme se Respektem. Vybrali jsme si různá zaměstnání, od hrobaře přes trafikanta či horníka až po manažera. Pak jsme hledali, jestli někoho takového známe nebo někdo známý jej zná, a buď to vyšlo, nebo ne,“ říká Kašpárek. Zmapovali takhle dva měsíce roku 2009, nejprve duben, pak listopad. „Tajně jsme doufali, že se nějaké zážitky různých lidí prolnou. Třeba, že jeden napíše, zítra jdu na hokej. Další člověk pak bude vyprávět, jak si užil zápas. Nakonec se to povedlo v listopadu. Kdy se asi šest příspěvků točilo kolem zavření hospody Automat,“ dodává Karel Hejkal.
Pouliční moudra
„Přes zimu na Lomské parkuje cirkus, a když jdete kolem a dobře posloucháte, slyšíte chrápat tygry.“ To je příklad, který najdou čtenáři na webu almanachu pod rubrikou Encyklopedie pouličních mouder. „Když se podíváte na starou fotku, vidíte barák, nějaké lidi. Ale už nevíte, kdo jsou, co se dělo v tom domě, proč to někdo fotil. Když se podívá můj děda na fotku, řekne mi, že v tom domě bylo řeznictví, že kousek vedle byl zase koňský řezník a prodávali tam karbanátky. Chceme, aby lidé do této části psali to, co je typické pro Litvínov v této době,“ přeje si Karel Hejkal.
Do akce: i Sedmička
Podle jejich zkušeností je to ale těžké. „Hned první, co přišlo, bylo úžasné. Mysleli jsme si, že to lidé pochopili. Teď chodíme mezi ně, jenže ne každý jen tak z fleku na něco přijde. Když jim dáme příklad, začnou přemýšlet jen jedním směrem,“ krčí rameny Kašpárek. I proto týdeník Sedmička exkluzivně píše o Litvínovském almanachu. Její litvínovští čtenáři se mohou do projektu zapojit.
Litvínovský místopis
Autoři nezapomněli ani na lidové názvy míst, které jsou jasné jen Litvínovanům. „Některé jsou už staré a mladí netuší, jak vznikly. Takže hledáme i původ. Třeba Fajle ve středu města. Říkalo se, že když jste prošli Fajli, sehnali jste vše od hřebíku po dort. Dnes jsou všude jen herny,“ poznamenává Hejkal s tím, že se dopátral i dalšího názvu této části. „Říkalo se tomu také Korzo, což je i název potravin u podchodu. Je to od slova korzovat, tedy chodit. Lidé dřív po obědě nezapnuli televizi, ale šli se projít po městě, podívat se po obchodech. Stejný významový základ má mít i Fajle, prý je to z němčiny. Ještě musíme zjistit, od kterého slova konkrétně,“ dává si Hejkal úkol.
Ulice přes čočku foťáku
Protože je almanach dílem pro budoucí generace, snaží se autoři zachytit co nejvěrněji podobu Litvínova. „Fotíme každou ulici. Je jedno, jestli je pěkná, zničená, na zemi jsou vajgly nebo díry v silnici. Nejde o žádné vyšperkované propagační fotky pořízené za ideálního počasí. Fotíme každodennost. Koho by napadlo zachytit rozestavěný dům v křižovatce Na Východě?“ ptá se Kašpárek.
Z jiného ranku jsou skupinová fota od Litvínovanů. „Vyfoťte takovouto početnou a vám blízkou komunitu! Pokuste se zachytit pro budoucí generace spolkový život v Litvínově 2009. Zvěčněte své široké příbuzenstvo, sportovní klub, osazenstvo hospodského muzicírování, členy mysliveckého sdružení, sraz včelařů, pěvecký sbor, klub seniorů, skautů a rautů,“ vyzývají autoři almanachu.
Inspirací jsou pro ně staré přívětivé fotografie s popiskami. „Sraz sokolstva na šibřinkách v Německém Brodě,“ dávají příklad popisku fotky.
