Velkou část knih o ekonomii a společnosti byste mohli osekat na docela banální osnovu: popiš problém, navrhni řešení. Často to nabývá mesiášských rozměrů, což skvěle vystihl Umair Haque krásným označením „průmysl zjevení“. Bažíte po Osvícení? Zmáčkněte tlačítko – BUY na Kindlu, PLAY na Khan Academy – a je to. Rázem víte, co dělat. Nejsou další otázky. Podložíte pod CML takovej čudlíček – a Země je hned mimo nebezpečí, konec světa se nekoná, budeme humidovat.
Haque ani já nechceme takové knihy pálit; on je ostatně sám píše a já často chválím. Důležité je ale číst i něco jiného. Tedy knížky, které neradí, které nevarují, které nelze vůbec nijak využít k získání moci či peněz. A přesně taková je Ekonomie přírodních národů Zdeňka Justoně. Šestisetstránková expedice po životě neandrtálců, prérijních indiánů, kalaharských !Kungů i našich venkovských prabáb.
Monografie jednasedmdesátiletého ekonoma a antropologa pojednává o ženách a mužích, vodě a ohni, válce a míru, bohatých a chudých, zimě a létu, domácím a cizím, vesnici a městu; o desítkách zmizelých národů; o tom, jak lidé hledali obživu a čeho si považovali. Nepodlehněte prvnímu dojmu: Justoň navzdory širokému spektru témat neplácá páté přes deváté a vyprávění vede suverénně. Jen nikde nedává jasný povel co si z toho odnést. Za sebe navrhuji tři závěry.
