Einstein kvantovou fyziku odmítl. Ale tým Hagaie Eisenberga dokázal vyvolat foton ze záhrobí

Fotony v grafické představě, ilustrační foto

Fotony v grafické představě, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Albert Einstein
Velký hadronový urychlovač částic se snaží simulovat velký třesk, kterým vznikl vesmír.
Inženýři při výstavbě Velkého hadronového urychlovače.
Na počátek.Největší urychlovaččástic byl poprvéspuštěn v roce2008, kvůli porušese skutečně rozjelaž nyní. Hned prvníden vědci oznámili,že se pokus, kterýmá objasnit procesyz počátku vesmíru,podařil.
Opraveno. Vědci spustilihadronový urychlovačv září 2008. Vzápětíse zařízení porouchalo,do tunelu unikla tuna helia,používaná pro chlazenísupravodivých magnetů.Nyní je po opravě již osmměsíců v provozu a přinášíprvní výsledky
6
Fotogalerie

Albert Einstein se ve své době nemohl smířit s koncepcí kvantové fyziky. Velmi bojoval především proti – jak tomu sám říkal – strašidelnému působení na dálku. Teď se ukazuje, že existuje ještě strašidelnější působení napříč časem.

Einsten se ve svém životě nikdy nesmířil s kvantovým pojetím světa. Aby dokázal, jak moc se kvantoví fyzici pletou, a aby smetl teorii kvantové fyziky, zformuloval známý paradox EPR.

Ve své době to byl pouze myšlenkový experiment, který pracoval se dvěma kvantově provázanými fotony. Každý byl poslán na opačnou stranu vesmíru a poté, co by pozorovatel na jedné straně vesmíru změřil kvantovou veličinu jednoho fotonu, zároveň by tím nastavil stejnou kvantovou veličinu druhého fotonu na opačném konci vesmíru a to okamžitě. Tedy rychleji, než je rychlost světla, což je v Einsteinově chápání světa mezní rychlost čehokoli hmotného i nehmotného.

 Vím, že toto vysvětlení zní velmi složitě, proto se pokusím o malý příměr. Zkuste si představit, že máte zařízení, které najednou vystřelí na opačné strany dvě šachové figurky. Dokud figurky letí, není jasné, jaké jsou. Ale když jednu chytíte, podíváte se na ni a zjistíte, že je to bílý král, tak se na druhé straně z figurky stane černá dáma.

 Myšlenkový pokus byl prakticky realizován v roce 1972 na základě Bellovy práce v kvantové fyzice. Kvantově provázané částice musí splňovat podmínky Bellova teorému. Ten matematicky dokazuje, že kvantové vlastnosti částice nejsou pevně stanovené v okamžiku jejich zrodu, ale nastaví se až při změření těchto veličin u jedné z částic.

 Různé fyzikální ústavy dnes mezi sebou soupeří v tom, kdo využije jev EPR ke kvantové teleportaci na delší vzdálenost (lépe řečeno v teleportaci kvantových stavů). Je potěšitelné, že prozatím poslední rekord je z dílny ESA a je to 143 km. 

Celý článek čtěte na serveru VTM