V německém městě Freiburg stojí zajímavý experimentální dům. Vypadá jako vysoký válec s mnoha okny, jehož středem vertikálně prochází přibližně čtrnáct metrů vysoký sloup. Tímto sloupem, a tím i celým domem, otáčí elektromotor umístěný ve spodní části budovy.
Dům „na kuří nožce“ se podobně jako slunečnice neustále otáčí za Sluncem. Fotovoltaické panely na střeše budovy mají zajištěné optimální natočení směrem ke zdroji energie, stejně tak okna domu mohou být nasměrována ke Slunci, případně od něj odvrácena v případě velkého horka. Všechny místnosti uvnitř domu jsou vyhřívány sluneční energií.
Experimentální otočný dům ve Freiburgu Foto CC: Andrewglaser, Wikipedia
Úplně normální architektura
Futuristický dům ve Freiburgu náleží do kategorie „plusového domu“, což znamená, že solární kolektory vytvoří více energie, než dům spotřebuje. V tomto případě pětkrát až šestkrát více. Vymyslel ho a vyprojektoval německý architekt Rolf Disch (viz Wikipedia; podívejte se na jeho stránky). Je známý právě návrhy domů či celých sídlišť, které využívají především sluneční energii.
Rotující dům Heliotrop je samozřejmě poměrně drahou experimentální budovou, která má demonstrovat možnosti budoucího rozvoje ekologické architektury. V tomto oboru ale nejde jen o energetické úspory – ekoarchitektura se zabývá i využitím přírodních materiálů (dřevo, hlína, sláma) nebo vhodným zakomponováním budov do krajiny.
Ve stručnosti řečeno: snaží se o stavění, které by bylo přátelské k lidem i k přírodě. Podle architekta Aleše Brotánka tak nejde o architekturu ekologickou, ale o normální. To, že se tímto způsobem zatím převážně nestaví, je věc druhá.
Úsporný dům je o několik procent dražší
Pokud by se naše post-průmyslová společnost měla přeměnit na ekologickou, byly by nutné rozsáhlé energetické úspory a investice do zateplování budov. V současnosti se mluví o několika typech staveb, které by byly úsporné a spotřebovaly by málo energie:
nízkoenergetické – spotřebují ročně do 50 kWh/m2
pasivní – do 15 kWh/m2 ročně
nulové domy – roční spotřeba do 5 kWh/m2
Sluneční dům Heliotrop ve Freiburgu patří do kategorie domů Solar-plus . Tato patentovaná obchodní značka udává, že dům vyrobí více energie, než spotřebuje.
Zájem o energeticky úsporné domy je určitě také v České republice, už kvůli vysoké ceně konvenčních energií. Je však jasné, že to znamená vyšší počáteční investici, a ekologicky citlivější jedinci zpravidla nepatří mezi nejvýznamnější klienty bank. Ceny nízkoenergetických a pasivních domů jsou ve srovnání s těmi konvenčními o pět až dvacet procent vyšší.
Jednou ze společností, která u nás chtěla jako jedna z prvních stavět ohleduplně k životnímu prostředí, byla Country Life. Ta je známá především prodejem biopotravin, a má za sebou napojení na duchovní základ Adventistů sedmého dne. V roce 2004 realizovala v Nenačovicích u Loděnice ekofarmu s dostavbou původního kravína na multifunkční objekt s administrativou, školou, výrobou a zpracováním biopotravin společně s velkoobchodním skladem.
Nízkoenergetických či pasivních budov je v České republice samozřejmě více. Jako další z příkladů lze uvést třeba Ekologické centrum Veronica v Hostětíně a další stavby. Je však třeba dodat, že naši sousedé v Německu či Rakousku jsou co do počtu energeticky úsporných staveb mnohem dál.
Stěny z plechovek, které pokropily obyvatele
V zahraničí existuje hned několik architektů či studií, které se snaží o navrhování zajímavých ekologických staveb. Jedním z těchto tvůrců je Belgičan Vincent Callebaut. Ve Spojených státech pak působí architekt Michael Reynolds, o němž byl natočen film Architekt odpadu, nedávno uvedený v našich kinech.
Michael Reynolds se vydal jinou cestou než většina jeho spolužáků z architektury, kteří začali navrhovat klasické budovy z betonu, skla nebo oceli. Snažil se stavět z odpadových materiálů, které lze najít kdekoli na skládkách. Stavby, které nazývá „zemědomy“, někdy vypadají velmi podivně; jako nějaké UFO, které přistálo uprostřed pouště.
Do zdí kvůli tepelné izolaci svého času umísťoval plechovky od piva naplněné vodou. Ty však po čase praskaly a kropily obyvatele domu. Později konstruoval zdi z pneumatik naplněných hlínou, které však tepelně izolovaly až příliš dokonale, takže uvnitř bylo tak horko, že došlo například k roztavení psacího stroje. Jeho cestu doprovázelo mnoho pokusů a omylů, nakonec však dospěl k životaschopné podobě svých staveb.
Reynoldsovy budovy berou energii z větrných či solárních elektráren, uvnitř hraje rádio či televize a obyvatelé jsou zcela soběstační; potraviny si mohou vypěstovat ve vlastním skleníku. Dům není závislý na elektrických či jiných sítích. Reynoldsovo pojetí architektury však časem narazilo na legislativní problémy, protože jeho domy se vymykají ze stavebních norem. Film Architekt odpadu tak z velké části pojednává právě o tom, jak se stavitel snaží svoji vizi prosadit lobováním v různých zákonodárných sněmech.
Příbytek jako evoluční proces
Klasická architektura se projektuje především v pravoúhlých geometrických tvarech. Podle některých architektů by ale nové stavby měly být lépe přizpůsobené lidské psychice a lidské přirozenosti. Z analýzy provedené pomocí kamer například vyplývá, že lidé se v tradičních pravoúhlých stavbách téměř nepohybují v rozích místnosti. Tomu by stavitelství také mělo být přizpůsobené.
Architektura budoucnosti by tak rozhodně měla být více „fluidní“; s plynulými a nepravidelnými tvary (tzv. free-form architecture), které by byly lépe přizpůsobené lidskému vnímání a chování. Jedním ze zastánců tohoto směru byl architekt Jan Kaplický a jeho studio Future Systems, se kterým navrhl také projekt Národní knihovny v Praze na Letné.
Způsob navrhování lidských obydlí se v budoucnu může zcela lišit od současných postupů. Technologie mohou v digitálním navrhování sloužit především jako jakýsi senzorický deštník, který by shromažďoval informace o daném místě – třeba o podzemní vodě, o teplotě, větru či slunečním svitu. Příbytek by pak vznikal spíše jako evoluční proces: nejprve v digitálním prostředí, posléze v reálu na základě shromážděných dat. Taková budoucnost ekologické architektury možná není až tak vzdálená, jak by se na první pohled mohlo zdát.
