Eliška Kaplický: Blob bez manžela? Je hloupost si myslet, že to nejde

Vdova po věhlasném architektovi Eliška Kaplický Fuchsová mluví pomalu, občas se zasní a její hlas zní chvílemi unaveně. Jakmile se však rozpovídá o tom, jak si v Náchodě užívá natáčení filmu Odcházení a jak si její dcera hraje s režisérem Václavem Havlem, ožije.

Křehká neúnavná bojovnice za dílo svého muže, osudová žena Jana Kaplického. V každém jejím slově je znát, že to stále platí i naopak. „Ty budovy tady prostě jednou stát budou, jenom jsem už trochu nedočkavá,“ přiznává dvaatřicetiletá matka Johanky.

Budovy? Která ještě kromě chobotnice?

Slibně postupuje stavba koncertního sálu v Českých Budějovicích podle návrhu mého muže. To je ten rejnok. Mám z toho velkou radost.

Chobotnici politici přesně před dvěma lety, v červenci 2008, definitivně smetli se stolu. Nikdy jste nepropadla beznaději?

To víte, že jsem měla chvíle, kdy už energie docházela. Večer to byla marnost nad marnost, ale ráno se vzbudíte a jdete dál. Jsem ráda, že se o chobotnici opět mluví. Nezapomenu na nadšený proslov pana Karla Schwarzenberga na Staroměstském náměstí, kde se o blobu vyjádřil jako o nádherném díle 21. století. Oceňuji, že jsou lidé, kteří neobracejí.

Vidím, že se nehodláte jen tak vzdát.

Nerada bych, aby Česká republika propásla příležitost postavit tyto úžasné stavby. Taky jsem už zaslechla hlasy, že to nejde, když už tady manžel není. To je hloupost.

Jak reagovali lidé na film Oko nad Prahou, který jste natočily s Olgou Špátovou?

Film je takovou mojí satisfakcí. Jezdili jsme s ním po českých městech a já dostala hodně povzbudivých dopisů a mailů. Minulý týden jsme ho prodali do světa. Odvysílá jej britská televize a byl vybraný na říjnový festival ve Varšavě. Mezinárodní přesah je pro mě důležitý, mimo jiné mi dává jistotu, že se na kauzu chobotnice jen tak nezapomene.

Malá chobotnička má přes prázdniny vzniknout v Brně coby autobusová zastávka. Jak vnímáte tuto „stavbu“?

Se svým týmem její průběh samozřejmě sleduji a těším se, až ji uvidím. Když v Paříži jedete podél Seiny, stojí tam taky taková zmenšenina Eiffelovky. Jako taková příprava, než člověk uvidí tu obří. S chobotnicí to vnímám podobně, taky se budu těšit, až uvidím tu opravdovou, velkou. Ono se to nezdá, ale i ta zastávka je dost komplikovanou záležitostí, samozřejmě na ni nelze použít stejný materiál jako na knihovnu. Eva Jiřičná (architektka – pozn. red) ji musela vytvořit jako opravdovou stanici městské hromadné dopravy.

Vaši Johance je rok a půl, v kolika letech myslíte, že se vypraví do nové Národní knihovny?

To vážně nevím. Měla jsem sen o rejnokovi v Českých Budějovicích. Johanka do něj vchází po nádherném schodišti, odkud pak lidé proudí buď do toho většího, nebo menšího koncertního sálu. Hraje muzika, všichni se tváří šťastně…

Když tak obětavě pečujete o odkaz svého muže, neochromuje to ve vás tak trochu schopnost žít vlastní život?

Naštěstí mám řadu strážných andělů, kteří mi o manželovo dílo pomáhají pečovat, takže mohu dělat spoustu jiných věcí. Teď se mi například rýsuje projekt v jedné z televizí. Od září bych měla moderovat pořad o uměleckých dokumentech. Vysílat se bude každý týden, víc ale nemůžu prozrazovat. Takže teď chodím za jednou hlasovou specialistkou, která mě učí zbavit se ve výslovnosti dlouhých samohlásek.

Myslíte takové té pražské dikce?

No právě. Vyrostla jsem v Praze, moje maminka je Slovenka. Zkrátka potřebuju trošku zapracovat na své výslovnosti. Ale dělám to s chutí, protože ta práce je pro mě výzvou zkusit zase něco nového. Teď si ale hlavně užívám natáčení v Náchodě, protože budu nový film Václava Havla Odcházení prezentovat v zahraničí. Prodeji filmů do ciziny se věnuji už pár let.

A jak se vám líbí Václav Havel v roli režiséra?

Je úžasné sledovat, jak si počíná, i když film režíruje poprvé. Na natáčení proudí energie, ze které pak žiju. Pan prezident přesně ví, co chce, na nikoho přitom nezvedne hlas. Po dlouhé době vidím takovou partu profesionálů a jsem moc ráda, že u toho mohu být. A taky trochu sledovat film o filmu, který při tom vzniká. Pan prezident si navíc výborně rozumí s mou dcerkou.

Slyšela jsem, že tam všichni mluví o Václavu Havlovi jako o prezidentovi. U vás je to navíc i trochu osobní, ne? Václav Klaus přece chobotnici „zařízl“.

Tohle já už vytahovat nechci. Pane prezidente, říkají lidé na natáčení Václavu Havlovi spontánně, zkuste vymyslet jiné oslovení.

Do Náchoda jezdíte i s Johankou?

Ano, s hlídáním mi tam pomáhá maminka, ze které je úžasná hlídací babička. Johanka je u vytržení z krásných šatů, líbí se jí v maskérně. Taky se chodíme dívat na zvířátka v zámecké oboře, kde mají daňky, muflony a dva medvědy Dášu a Ludvíka.

Promiňte choulostivou otázku: Přemýšlíte o tom, jak to dceři povíte, když se jednou zeptá na otce?

Na to je ještě brzy. Vím, že ta otázka přijde a že mě bude bolet. Johanka se jednou všechno dozví. A bude to pravda pravdoucí.