Esperanto není tanec, ani mrtvý jazyk | E15.cz

Esperanto není tanec, ani mrtvý jazyk

Pavel Polnický z Poděbrad se diví tomu, když si někdo myslí, že esperanto je jihoamerický tanec.

Přestože Pavel Polnický tvrdí, že nemá talent na jazyky, esperanto se naučil už v roce 1964. O tři roky později jel do Itálie na kongres esperantistů. Díky esperantu projel Evropu, byl v USA a letos i v Malajsii. „Ať se to někomu líbí, nebo ne, mezinárodní jazyk funguje. Denně jsem ve spojení s esperantisty z celého světa,“ říká Pavel Polnický, který je v současnosti tajemníkem Českého esperantského svazu.
V poděbradské Oboře je Alej Esperanto. Máte v tom prsty?

Možná trochu ano. Klub esperantistů se léta snažil, aby se nějaká poděbradská ulice jmenovala esperantská, či Zamenhofova. Nakonec se to podařilo před více než patnácti lety. Při mezinárodním setkání esperantistů byla na Zámostí slavnostně odhalena tabule s názvem Alej Esperanto.

V sedmdesátých a osmdesátých letech lidé měli o esperanto velký zájem. Týkalo se to i Poděbradských?

Když jsem v Poděbradech navštěvoval kurz pro začátečníky, nevešli jsme se do třídy. To se opakovalo několik let. V tehdejším Československu bylo hodně esperantistů, stejně jako v dalších východních zemích. Lidé se učili esperanto, aby se dozvěděli, co se děje ve světě. Velmi aktivní esperantisti byli železničáři, kteří mohli cestovat zadarmo. Například poděbradský železničář Fiala sedl na vlak, jel do Vladivostoku a odtud lodí do Japonska, kde se v Tokiu zúčastnil jako jediný Čechoslovák světového kongresu esperantistů.

Mají lidé vůbec zájem o kurzy, nebo ne?

Nemají. Dnes už se klasické kurzy téměř nepořádají. Lidé se esperanto učí buď v písemných kurzech, nebo po internetu na www.lernu.net. Je esperanto lehký jazyk?

Je. Před dvěma lety jsem potkal vysokoškoláka, který mi řekl, že se esperanto učí dva měsíce. V životě jsem neslyšel nikoho tak skvěle mluvit. Člověk, který má talent na jazyky a třeba už umí nějaký cizí jazyk, tak se může esperanto snadno naučit. Pokud s ním začnou děti a potom se učí jiný jazyk, mají daleko rychlejší a lepší výsledky.
Kterému cizímu jazyku je esperanto asi nejvíc podobné?

Když se bavíte esperantem, tak se lidé nejčastěji ptají, jestli to je španělština nebo italština. Prostě románské jazyky. Ty spolu s latinou tvoří základ esperanta. Z latiny vycházejí názvy živočišné a rostlinné říše. Latinsky je borovice pinus, v esperantu to je pino. O doplňování nových slov se stará Akademio de Esperanto, takže v esperantu jsou i nové technické termíny.

Esperanto sestavil před 122 lety oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof. Jak ho vůbec napadlo vytvořit „mezinárodní jazyk“?

Jako malý kluk žil v židovské rodině v polském městě Bialystoku, které bylo součástí carského Ruska. Kluci kolem něho mluvili polsky, rusky, německy a jidiš. Vadilo mu, že si jejich bandy nerozumějí. Měl pocit, že kdyby se mezi kluky domluvili, tak by si neubližovali. Začal vymýšlet společný jazyk. Jeho otec byl lékař a vůbec se mu to nelíbilo. Když jeho syn odjel studovat do Moskvy, spálil mu vše, co od střední školy vytvořil. On to ale po studijích dal znovu dohromady. Potom se seznámil s dívkou, která měla bohatého a na svou dobu moderního otce. Ten mu pomohl vydat první učebnice esperanta v ruštině.

A jak vznikl název esperanto?

Otec doporučil synovi, aby vydal učebnici raději pod pseudonymem. Nechtěl, aby přišel o pacienty, kteří by si mohli myslet, že se zcela nevěnuje profesi. Zvolil si jméno Doktor Esperanto. Esperi znamená doufat. Později se to stalo názvem pro nový jazyk. On sám ho nazýval mezinárodní jazyk.

Kde je v současnosti esperanto nejoblíbenější?

V Asii, Jižní Americe a v Africe. Tedy tam, kde lidé mluví mnoha jazyky, mají několik úředních jazyků a nejsou schopni se mezi sebou domluvit. Esperanto se tam rychle šíří. Velký problém je v tom, že lidé nemají peníze na nákup učebnic. Také mají omezený přístup na internet. V poště mám od nich často žádost o učebnice.

Mají esperantisti nějaké „poznávací znamení“?

Ano, je to esperantská vlajka. Zelená se zelenou hvězdou v bílém poli. Esperantisté dříve nosili na klopě zelenou hvězdičku. Dnes už moc ne. Já mám na kufru a také na autě esperantskou samolepku. Někdo nosí vlaječku na batohu nebo jízdním kole, hlavně při cestě do ciziny.

Jak se řekne v esperantu děkuji a přeji vám krásný letní den?

Mi dankas kaj deziras al Vi belan someran tagon.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.