Důkazem byl jeho čtvrteční - a nejen tento - koncert ve zcela vyprodané pražské O2 areně, na kterém bez nejmenších zaváhání vydržel hrát dvě a půl hodiny jen s malou přestávkou před přídavky, aniž by ztratil glanc, energii a vtip.
Zhruba sedmnáct tisíc lidí zaplnilo ochozy největší tuzemské sportovně-kulturní arény až po poslední řady ve čtvrtém poschodí, kde jim společnost kromě Sira Paula dělala již jen betonová zeď za zády a traverzy nad nimi. Hluboko dole pod nimi se však po pódiu procházela značná a vlivná část historie anglo-americké popmusic.
Ano, téměř dvě třetiny písní pocházely z období Beatles, od raných teenagerovských vypalovaček typu Love Me Do nebo Can´t Buy Me Love až po sofistikované skladby z vrcholného období jako Let It Be či Eleonor Rigby. Ale upřímně - kdo by nechtěl ještě jednou, možná opravdu naposled, slyšet tyto písně od toho, kdo u historie Beatles byl jako skladatel, baskytarista a zpěvák skutečně od počátku - a navíc v parádní kondici a formě?
Mnohé z exbeatlesovských skladeb přitom navíc patřily k naprostým vrcholům koncertu. Ať to byla vzpomínka na zesnulého Georga Harrisona při jeho písni Something, skladby Blackbird a Yesterday, které zahrál McCartney zcela sám na akustickou kytaru před naprosto ztichlou halou, či závěrečná píseň hlavní části koncertu Hey Jude, zakončená sborovým chorálem a ovacemi ve stoje od prvního do posledního patra.
Dojemná, ale nikoliv kašírovaná, byla i vzpomínka na polovinu kongeniální spoluautorské dvojice Johna Lennona v písni Here Today. Fajnšmekři ale určitě ocenili i pozdější sólové nahrávky s Wings jako Band on the Run, Let Me Roll It či pyrotechnikou doprovázena Live and Let Die.
V každé přitom McCartney dokazoval, že neztratil nic ze svého umění ovládat baskytaru, elektrickou i akustickou kytaru a piano. Zpočátku možná moc nezvládal výšky, ale i s tím, jak se nakonec dostal do varu stejně jako publikum, se brzy srovnal. K tomu nutno připočíst nadprůměrnou schopnost komunikovat s publikem, kvůli němuž se opět naučil zhruba deset vět česky (a tak se to evidentně snaží dělat v každé zemi, kde koncertuje). To vyvrcholilo symbolickým oddáním jednoho francouzského páru přímo na pódiu a pobíháním s českou, britskou a duhovou vlajkou gay a lesbian komunity po pódiu.
Pro mnohé možná zůstane přece jen památným první koncert Sira Paula - jako vůbec prvního z exbeatlesáků, který do Česka zavítal - v červnu roku 2004. Do speciálně upraveného venkovního areálu bývalé továrny ČKD zvané „kolbenka“ v pražských Vysočanech se na něj tehdy přišlo podívat několik desítek tisíc pamětníků i zástupců mladší generace, z nichž mnohým se splnil léta nenaplněný sen. Koncert o dvanáct let později možná neměl již ten náboj splněného snu, ale přesto bude patřit k těm, na které se bude vzpomínat jako na mimořádný.
Tuzemská koncertní éra exčlenů Beatles - z nichž dnes zůstali naživu jen dva Paul McCartney a Ringo Starr - je čtvrtečním vystoupením zřejmě uzavřena. Čeští fanoušci na ně přitom čekali dlouho, celých patnáct porevolučních let. Na dvě vystoupení McCartneyho (i jedno Ringo Starra v roce 2011) budou ale mnozí vzpomínat jako na životní hudební událost. Právem.
