Expedice stále čeká na lepší počasí

Počasí v Pákistánu pod oběma osmitisícovkami stále nedovoluje české expedici postavit třetí výškový tábor. Horolezci tak odpočívají v Base Campu. Každý z nich tráví volný čas po svém.
„Dá se spát, jíst jídlo, číst kniha, hrát šachy, přerovnávat si komínky s oblečením a jiné oblíbené činnosti. Nikdo si neumí představit, kolik radosti udělá obyčejná sms na satelitním telefonu nebo kratičký email, pokud se podaří stáhnout pošta. To si člověk nechává na dobu, až bude nejhůř,“ popisuje atmosféru Libor Uher.
Devětatřicetiletý předseda Horolezeckého oddílu Frýdek-Místek našel v základním táboře zálibu ve skládání rubikovy kostky.
„Aby si nikdo nemyslel, že se tady jenom flákáme, hrajeme šachy a čteme hambaté časopisy, rozhodl jsem se pověnovat se solidnímu vědeckému výzkumu. Mým cílem je zjistit, jak ovlivňuje nedostatek kyslíku a vysoká nadmořská výška dobu a ochotu složení všech šesti barevných stran rubikovy kostky,“ představuje Uher svou nejčastější aktivitu.
Rodák z Frýdku-Místku už došel k několika závěrům.
„I když nejsem se svým výzkumem zcela u konce, stručně shrnu dosavadní objevy:
1. se stoupající nadmořskou výškou se doba složení kostky výrazně prodlužuje,
2. s klesající teplotou se doba složení kostky taky prodlužuje,
3. použití rukavic palčáků sice zlepší tepelný komfort prstů, ale zhorší se přesná manipulace s kostkou,
4. UV záření zabraňuje rozpoznávání některých barev kostky.
5. od určité nadmořské výšky se už kostka nedá složit, to je moje zatím poslední zjištění,
6. přítomnost rubikovy kostky v C2 některé spolulezce vytáčí!,“ uvádí Uher v bodech dosavadní výsledky svého výzkumu.
Z Base Campu už odcestovala francouzská expedice, která přijela pod Gasherbrumy jako první.
„Nějak to časově neodhadli a tato dlouhá perioda špatného počasí je nepustila k dalšímu pokusu o vršek. Dostali se asi do 7500 metrů,“ upřesňuje Uher.
Ukazuje se tedy, že Gasherbrumy nepatří mezi druhořadé hory, na které by se horolezci měli bez problémů dostat. „Gasherbrumy jsou zkrátka osmitisícovky a tak je třeba se k nim chovat. Kdo toto nerespektuje, tak odjíždí domů s nepořízenou, a nebo je mrtvý. I my se bráníme vizitkám, že jsme si sem automaticky přijeli pro oba dva skalpy. To je holý nesmysl. Klidně se může stát, že nevylezeme ani na jeden kopec a odjedeme s prázdnou,“ varuje Uher.
V současné době jsou podmínky nad hladinou 6000 metrů krajně nepříznivé. Akutní lavinové nebezpečí mezi tábory C2 a C3 způsobilo, že někteří z francouzské expedice odjeli a nechali na kopci spoustu drahých a cenných věcí v táboře C2, ke kterému se už vůbec nedostali.
„Ani my, při svém druhém pokusu, jsme nedorazili až do naší C2 a zůstali 100 metrů pod stanem před trhlinou, která polechtala Misku,“ vrací se Uher k nepříjemnému okamžiku.
Také česká expedice má ve druhém výškovém táboře spoustu věcí, bez kterých se těžko obejde.
„Nevím, co bychom si počali, kdybychom se k nim nedostali. Máme tam oba útočné stany pro plánovaný prvovýstup, péřové věci, výškové rukavice, spacáky, vařiče Jatboyle a tak dále,“ vyjmenovává Uher.
Proto se v základním táboře všechny expedice společně dohodly, jak budou dále postupovat. „Jelikož po odjezdu Francouzů jsme zde asi služebně nejstarší nebo spíš máme nejvíce naspaných nocí v C2, bude hodně záležet na naší aktivitě a na několika aklimatizovaných šerpech, kteří zde taky jsou. To všechno se ale uvidí až někdy koncem příštího týdne, kdy má přijít souvislejší pasáž pěkného počasí, které nám snad dovolí vstoupit nad hladinu 7000 metrů a postavit C3. Odpočatí jsme dokonale,“ vzkazuje z Asie frýdecko-místecký horolezec.