Narazí-li osamělý houbař v temném lese na Zlínsku na skupinu středověkých rytířů či na bandu ošklivých skřetů, nemusí si nutně myslet, že se zbláznil nebo si zapendloval časem do minulosti. Pravděpodobně jen narazil na příznivce hnutí, které má zkratku LARP. Ta pochází z angličtiny a znamená „live action role-playing“, tedy živé hraní rolí.
„Je to interaktivní divadlo bez diváků. Lidé hrají role jen proto, aby si zahráli,“ vysvětluje jeden z protagonistů tohoto divadla Dominik Gazdoš. „Nejrozšířenější jsou fantasy hry nebo historické bitvy. Na Zlínsku se jim věnuje asi stovka lidí,“ dodává sedmnáctiletý Gazdoš a odhaduje průměrný věk příznivců na dvacet let.
Zatímco některé z účastníků fascinují fantasy knihy a filmy, a díky LARP si vytváří vlastní, skoro pohádkový svět, jiní se oblékají do historických kostýmů kvůli zájmu o dějiny. „Odmalička jsem měl rád historii. Fantasy mě nijak zvlášť neoslovuje. Přesto jezdím hrát bitvy v roli skřeta. Člověk na takové akci pozná spoustu kamarádů a seznámí se s velkou škálou lidí a jejich názory,“ tvrdí Gazdoš.
Největší akcí, která se v okolí Zlína koná, je každoroční bitva v Malenovicích. „Pokaždé se koná pod jiným názvem. Například loni to byla Malenovická drť a zúčastnilo se jí na sto lidí. Bojovali proti sobě lidé a skřeti,“ říká Oldřich Holubář, který je považován za zlínského guru tohoto kultu.
Důkladná příprava
Lidé, kteří propadli kouzlu LARP, mají slabost pro věrné maskování, kostýmy a repliky zbraní, které si většinou vyrábějí sami. „Ještě před pár lety se objevovali v bitvách bojovníci v lepence nebo v brnění z koberce. Na některých akcích se ale vyžadují adekvátní stany, oděv a zbraně. Řada lidí si vyrábí brnění sama nebo s pomocí uměleckých kovářů z plechu. Maskování a oblékání před bitvou trvá třeba i hodinu,“ prozrazuje Holubář.
Ostřílení bojovníci doporučují do bitvy jen plechové brnění. „Váží sice víc a člověk se dřív unaví, ale je to bezpečnější než koberec, dá se vydržet i větší rána,“ směje se Gazdoš.
I když bitvy vypadají na první pohled nebezpečně, ke zraněním v řeži dochází výjimečně. „Zbraně jsou dřevěné a na většině akcí platí nepsaná pravidla, že se nesmí mlátit do hlavy a do rozkroku. Jsou ale bitvy, kde se může bít do hlavy, ale všichni musí mít helmy,“ líčí Gazdoš.
Ostřejší bitvy jsou podle něj paradoxně bezpečnější, protože na ně jezdí zkušenější a lépe vybavení hráči. „Mně se zatím kromě pár modřin ještě nic nestalo. Nejhorší je, když někdo nezkušený machruje a vběhne tam, kde nemá co dělat. Nejvíc úrazů se ale stane, když někdo zakopne,“ soudí Gazdoš.
Na bojištích přesto zůstávají „mrtví“. „V každé bitvě to může být jinak, ale většinou jsou dané zásahové plochy, to je na trup a části končetin. Tři zásahy znamenají smrt a pak musí bojovník zemřít. Někde fungují i takzvané reálky, kde se hraje i na zranění, takže když někoho tne protivník do ruky, neměl by jí šermovat. Je to adrenalin, ale nejde o to někoho zabít. Kolikrát si člověk řekne, když padne: to jsem ale hezky umřel, to vypadalo reálně,“ tvrdí Gazdoš.
Žádné předvádění
Absence diváků hráčům nechybí. „Nedávno jsem se byl podívat na skupinu historického šermu a divil jsem se, že jim ti lidé kolem nevadí. Mě by to štvalo. Nedělám to proto, abych se před někým předvedl, ale abych si to užil. Oni sice tvrdí, že věrně dodržují styl doby, ale vystupují třeba v bavlněných košilích a tvrdí, že představují období gotiky, což je blbost. Gotika je umělecký styl, ne historické období. Kolikrát mají víc fantazie než lidé, co dělají fantasy,“ tvrdí se smíchem Gazdoš.
Ve Zlíně žádná oficiální organizace, která by zastřešovala příznivce LARP, neexistuje. „Není to ani potřeba. Skupinky kamarádů se organizují do klanů, a pokud jsou to skřeti, vytvářejí si třeba i vlastní historii nebo mýty. O akcích se informují na internetu nebo na Facebooku. Takhle nám to úplně stačí,“ uzavírá Holubář.
