Pěgřímek má prošedivělé vousy, štíhlé a svalnaté tělo – jako správný horolezec. Když mluví o horách, oči mu září nadšením. I když je smutný ze smrti kamaráda Wieslawa Chrzaszcze, kterého před rokem
pohřbil pod Mount Everestem, s horami ještě neskončil. Letos si ale dává pauzu.
Je práce v dolech vhodná pro horolezce? Mnoho horníků má podlomené zdraví. Je to rozhodně dobrá příprava, protože v dole jste také vystaveni velké psychické i fyzické zátěži. Ale trénuji i jinak. Perfektní trénink je jízda na kole nebo na běžkách. Beskydy mám kousek, tak tam jezdím.
Jak jste se dostal k horolezectví? Od dětství jsem sportoval, hrál jsem fotbal, běhal, lyžoval. Poprvé jsem lezl v Českém ráji. Hned mne to chytlo. Není to jen sport, ale filozofie. A pořád jsem chtěl výš.
Proč pracujete na šachtě? Oženil jsem se a potřeboval jsem peníze. Zvykl jsem si. Mám klid a šachta mne pouští na expedice. Otec, který musel fárat jako člen Pomocných technických praporů, nemohl pochopit, že tam jdu dobrovolně.
Loni v tuto dobu jste se připravoval na Everest. V tuto dobu zrovna vrcholily přípravy. Těšili jsme se, balili a sháněli poslední peníze.
Výstup na Mount Everest jste symbolicky začali z tisícimetrové hlubiny šachty. Vymysleli jsme to s Wieslawem v hospodě. Abychom sehnali dost peněz, potřebovali jsme upoutat, udělat si reklamu. OKD nám na expedici nakonec hodně přispělo. Everest jsme plánovali dvanáct let. Do té doby jsme volili náhradní akce, které byly levnější. Naposledy to byla Aljaška.
Proč to musela být zrovna nejvyšší hora světa? V roce 1997 jsme spolu byli na himálajské expedici Makala II, kterou pořádal horolezecký oddíl Baník Karviná. Až na vrchol jsme se sice tenkrát nedostali, ale viděli jsme Everest. Vzdušnou čarou jsme byli od jeho vrcholu jen asi osm kilometrů. Vypadal tak blízko. Řekli jsme si, že tam spolu zkusíme vylézt. Byl to náš sen.
Nepřipadali jste si na to trochu staří? Samozřejmě, že v pětatřiceti má člověk více šancí než v pětapadesáti, i když jste ve formě. Jenže je to jako droga. Mount Everest je mimořádně náročný. Je to v podstatě devítitisícovka a v extrémní výšce musíte být dlouhou dobu.
Jak zemřel váš kamarád Wieslaw? Byli jsme v táboře v sedmi tisíci metrech. Wieslaw vypadal zcela v pořádku, na nic si nestěžoval. Po večeři jsme si lehli. Stan jsme měli v mírném svahu. Najednou jsem cítil, že se na mne sesunul. Byl mrtvý. Oživování bylo marné. Zřejmě selhalo srdce. Pohřbili jsme ho tam nahoře, jak si přál. To jsme si spolu ujasnili už dávno.
Kam vyrazíte příště? A s kým? Mount Everest už zkoušet nebudu. Uvažuji o Pákistánu, ale určitě to nebude K2. S kým, to nevím. Teď si dám chvíli pokoj. Viděl jsem lidi v horách umírat, ale poprvé to byl tak blízký člověk.
Vrcholy Milana Pěgřímka• Nejvyšší vrchol, který zdolal, je himálajská Sisha Pangma (8013)
• Nesplněný sen je Mount Everest (8850).
• Nepoužívá kyslíkové přístroje.
• V dubnu mu bude 56 let.
• Byl na expedicích v Pamíru, Peru, Chile, Equadoru a jinde.
