Samcem od ovce je kozel, prase se narodí z vajíčka a rohy kozy jsou ze dřeva, plastu anebo dokonce z betonu. To všechno už od dětí vyslechli farmáři Pavla a Petr Štyndlovi, majitelé rodinné farmy Kozodoj, která se nachází jen kousek za městem.
Na Kozodoji se každoročně touto dobou točí desítky tříd z Karlovarského, Plzeňského a Ústeckého kraje, aby se tam žáci základních škol naučili poznávat obyčejná hospodářská zvířata. Děti třetího tisíciletí totiž o kravách, prasatech či kozách vědí o dost méně, než věděl Ladův kocour Mikeš.
„Exotická zvířata znají, ale s domácími hospodářskými zvířaty se vůbec nepotkávají. Je to pro ně absolutní novinka,“ říká učitelka Eva Tesařová, jejíž třeťáci si na Kozodoj přijeli prohloubit vědomosti. A přestože podle majitelky farmy Pavly Štyndlové patřili rozhodně k těm lepším, také mezi nimi se našly děti, které si myslí, že valach je vykastrovaný člověk.
Chlívek smrdí?
„Hustýýý,“ ozve se z hloučku chlapců. Obdiv třeťáků však nepatří skvělému výkonu freestylového motokrosaře ani Terminátorovi. To jen v ohradě za můstkem přes Rolavu bečí ovce. Celá řada devítiletých dětí je slyšela vůbec poprvé v životě.
Aby si je žáci mohli osahat, farmářka Pavla Štyndlová je přivolá k ohradě. Bečící stádo se poslušně zvedne ze stínu stromů a přiběhne.
„Kdo je tátou od ovce?“ zeptá se pak farmářka dětí. „Beran,“ odpoví většina správně. Jedna dívka si však myslí, že je to kozel. Dál už se ale děti nepletou. Mládě od ovce pojmenují správně. Jehně.
„Pro děti je to interaktivní prožitek. S našimi zvířaty se seznámí hmatem i čichem. Asi nejvíc se diví tomu, že prasata smrdí. To z televize necítí,“ směje se Pavla Štyndlová.
Pro většinu dnešních dětí z měst jsou hospodářská zvířata skutečnou exotikou. Znají je jen v podobě řízků na talíři anebo mléka v krabici.
„Myslí si, že se maso vyrobilo v továrně. U nás jim proto ukážeme lebku zvířete a vysvětlíme jim, že když se člověk chce najíst masa, musí nejprve usmrtit zvíře. Tahle informace většinou zabere i na zlobivé kluky. Jak před sebou uvidí lebku, mají téma k přemýšlení,“ všimla si farmářka.
Petr Štyndl ale dodává, že výklad se odvíjí od věku žáků. Jiným způsobem na farmě přistupují k prvňáčkům, jiným už třeba k páťákům.
„S manželkou si třídy rozdělíme. Třeba prvňáčci se mimo jiné naučí, že ekologická farma nepoužívá chemii a že zvířata tam mají volnost pohybu. A naučí se zvířecí rodiny, tedy jak se jmenují táta, máma a jak mládě,“ vysvětluje. Jeho osobně nejvíc překvapilo, že některé děti nemají představu o velikosti zvířat. „Nová generace, která tuto zemi za třicet let povede, má všeobecně velmi malé znalosti. Pokud se nenaučí alespoň základům o přírodě, jednou tady bude pustina,“ myslí si Petr Štyndl.
Mezitím prohlídka farmy pokračuje. U koní se děti dozvídají, proč jeden kůň strká tomu druhému hlavu pod ocas, proč kolem nich létají mouchy anebo jaký je rozdíl mezi klisnou a kobylou. Pak si mohou na koně sáhnout. „Přistupujte k němu zepředu, od hlavy. Zvíře musí mít vždy pocit, že má možnost únikové cesty,“ upozorňuje Pavla Štyndlová děti. O chvíli později už jim u krav ukazuje vemeno a vysvětluje, kde a jak vzniká mléko.
„A ukážete nám i její čtyři žaludky?“ ptá se jeden z žáků. „A jak ti je mohu ukázat? Vždyť je má uvnitř v bříšku,“ odpoví mu farmářka, která chvíli poté zakončí prohlídku farmy opékáním vuřtů u táborového ohně.
Cesta z města
Manželé Štyndlovi nepocházejí ze zemědělských rodin. Petr vystudoval hotelovku, Pavla výtvarnictví a fotografii. V roce 1997 se však vzdali městského života a odstěhovali se na samotu obklopenou loukami a lesem, kde začali budovat rodinnou farmu. Když kolem jejich pastvin vyrostla cyklostezka do Nové Role a lidé se čím dál častěji začali zastavovat u ovcí, napadlo je zpřístupnit farmu vzdělávání dětí. A dnes se školy musí na Kozodoji objednávat skoro půl roku dopředu. „Září už máme téměř plné,“ říká farmářka. Jak dodává, s manželem by se do města už nikdy nevrátili.
