Pro někoho je auto jen prostředek, se kterým se dostane z domova do práce a na nákup, pro jiné splněný klukovský sen. Jaké to je, mít v garáži opravdový unikát, vyprávěli čtyři Hradečáci.
TVR chimaera a griffith
„Kdybych si takové auto pořídil v osmnácti, už mám u silnice pomníček. Mít ho v osmadvaceti, tak jsem asi na vozíku. Teď si tu jízdu užívám a vím, co si můžu dovolit. V žádném případě to není o machrování,“ tvrdí osmatřicetiletý Radek Havlín. Ovládnout 320 koní pod kapotou mu trvalo nejméně čtyři měsíce.
Jsou to auta, která neodpustí řidiči žádnou chybu. Tak mluví o svých dvou pokladech britské značky TVR. „Fascinuje mě na nich zvládnutí té síly. Nemají ABS, elektroniku a všechny ty dnešní vymoženosti,“ vypráví Havlín.
Unikátní konstrukce umožňuje větší zrychlení. Na druhou stranu otevřeně přiznává, že vozy s odlehčenou karoserií z karbonu a speciálním podvozkem jsou přece jen méně bezpečné než jiné sporťáky.
Chimaeru si Radek Havlín pořídil letos v lednu. V tu dobu mu už v garáži stál griffith od stejné automobilky. „Viděl jsem ji v inzerátu v listopadu a říkal si, že je to bláznovství, když už jedno TVR mám. Ještě před Vánoci tam byla. V duchu jsem si slíbil, že když vydrží do ledna, je moje,“ říká.
Jeho TVR chimaera vyrobila automobilka původně pro šejka do Saúdské Arábie, odkud se auto dostalo do Čech jako poděkování za dobrou práci zaměstnanci.
Dnes má Havlín kromě dvou TVR ještě dva sportovní renaulty. „Kdybych chvíli zapochyboval, že některé z nich nemám rád, tak ho prodám,“ uzavírá.
Grand Ville by Pontiac
Jediný pontiac svého druhu v Evropě brázdí silnice kolem Hradce už šestnáct let. Tak dlouho tady totiž žije jeho majitel Švýcar Herbert Gnädinger. „Koupil jsem ho v třiasedmdesátém nové. Máme tři děti, chtěli něco pohodlného, velkého a spolehlivého. A to určitě je,“ tvrdí majitel. I když je Grand Ville by Pontiac vzácný, Gnädinger ho nešetří. „Koupil jsem ho, aby nám sloužil a ne abychom kolem něj běhali a pořád ho leštili,“ vysvětluje.
Kromě motoru a rádia je vše originální. V servisu prý nedali do motoru olej, a tím ho zničili. Měl tehdy najeto milion kilometrů.
„Jednou mě v Rakousku zastavilo na dálnici auto a jeho majitel, že pojedeme do banky, vybere padesát tisíc euro a hned si ho odveze. Ale já ho mám rád a líbí se mi jezdit se staženou střechou, tak jsem odmítl,“ usmívá se Švýcar.
Ferrari 360 Modena
Ještě nedávno to byl jen sen. Tak mluví o svém černém ferrari David Myšík. „Je to auto, které u lidí vzbuzuje velké emoce. Vidíte, jak se rozzáří, když ho vidí. I proto jsem ho vždycky chtěl,“ vysvětluje, proč se rozhodl zrovna pro italskou značku.
Vloni se mu naskytla výhodná koupě, a tak neváhal. Podpořila ho i manželka. „Kdy jindy si ho koupíš, když ne teď? Řekla mi tehdy,“ vzpomíná Myšík na chvíli, kdy své ženě ferrari ukázal. Za týden s ním odjížděl domů.
Se sporťákem vyráží na silnice hlavně o víkendu. V loňském roce najezdil kolem deseti tisíc kilometrů a vyzkoušel si i okruh. Černý sporťák se řítil rychlostí 275 kilometrů za hodinu. „Na silnici dodržuji předpisy,“ dušuje se.
O auto se převážně stará sám. Mytí i drobné opravy si užívá. „Je to koníček jako každý jiný. Nemám ho proto, abych se předváděl,“ krčí rameny.
K vozu, který vládne silou čtyři sta koní, má velký respekt. „Ještě teď se mi někdy potí ruce. Řízení je přece jen jiné,“ dodává.
Citroen 2CV6 – Kachna
Před pěti lety si osmašedesátiletý Pavel Hejda pořídil Citroën 2CV6. Tehdy si domů nepřitáhl naleštěné auto známé z filmu o četníkovi ze Saint Tropez, ale hromadu šrotu. „Rok jsem dával Kachnu dohromady, a teď s ní jezdím pořád,“ říká. Auto má totiž malou spotřebu. Na sto kilometrů jen pět litrů benzinu.
Hejda vysvětluje i nelichotivou přezdívku citorënu. „Kachna se mu říká proto, že nemá příčné stabilizátory a na silnici se hodně kolébá. Tehdy chtěli vyrobit levné, spolehlivé auto s malou spotřebou pro francouzský venkov,“ dodává.
Jeho vůz je nepřehlédnutelný. Má na sobě dva odstíny jasně zelené a na boku obrázek kachny. „Po Hradci už nás znají, ale když přijedeme jinam, hned se na nás všichni sesypou, protože se jim auto líbí,“ usmívá se Hejda.
