Kamerááá, akcéééé, klapkáá. Je 23. června, tři hodiny odpoledne. Pětadvacátý natáčecí den z celkových osmačtyřiceti. Pro filmový štáb začal v půl osmé ráno.
Vstup na Havlíčkovo náměstí v Písku brání vlastním tělem ochranka. Ve Smetanově ulici vedoucí do náměstí se objevil krámek s proutěným zbožím, nad vchodem do domu na nároží je nápis Čistírna peří. Ve dveřích stojí ve světlemodrém plášti Karel Roden. O kus dál uklízí metař ulici.
Z centra náměstí, ze kterého se stala křižovatka řízená policistou Arnoštem Goldflamem, přijíždí dodávka s nápisem Kachnoservis. Před čistírnou zastavuje a šofér se závozníkem otvírají zadní dveře. Všichni se snaží pochytat kachny a dostat je do provozovny. V rukou Karla Rodena mává vyplašená kačena křídly a plácá s nimi herci po tvářích.
Kolem nich prochází svůdným krokem Tatiana Vilhelmová s pudlem. Za kamerou už na ni čeká majitelka psa a bílého chundeláče si přebírá. „Hraju nafoukanou dámičku. Je legrační. Jsem tu na pár dní, pak odjíždím s dětmi k moři,“ říká mimo záběry kamer.
Scéna skončila, kachny se stěhují zpátky do dodávky, ale náhodné diváky, kteří se do těchto míst dostali, muži od bezpečnostní agentury nepouštějí. „Počkej, zatarasili mě tu. Přijdu domů o něco déle,“ říká synovi do telefonu žena s nákupními taškami.
Jak dlouhé bude zdržení, neví. Znovu se totiž ozývá: Kameráá, akcééé, klapkáá. Přijíždějí kachny, opět je vykládají do čistírny a opět oplácávají křídly obličej Karla Rodena. To se opakuje ještě několikrát. Všude lítá peří, a není jasné, jestli to předepisuje scénář, nebo ho poztrácely kachny, protože takový stěhovací frmol určitě ještě nezažily.
Na chvíli je pauza, paní nese domů nákup, štáb se schovává do stínu a dává si zmrzlinu.
„Pane režisére, měl byste chvilku na krátký rozhovor?“ „Nevím, skoro už jen šeptám. Tím, že mluvím nahlas, jsem úplně ochraptěl. Přijďte tak za hodinku, teď musíme vyřešit ještě nějaké věci s filmaři,“ slibuje F. A. Brabec. Čas ale nemá ani později.
Odpočívají i kameramani, kteří natáčejí ve 3D technologii. „Na přístroji, který se jmenuje rig, jsou uchycené dvě kamery kolmo na sebe. Každá je za jedno oko. Obrázky jsou polarizované a máme tu i 3D monitor. Když video nahrává, kontrolujeme nahrávku rovnou ve 3D a hned víme, jak bude film vypadat,“ vysvětluje o natáčecí pauze kameraman David Hahn. Musí být neustále ve střehu, protože Brabec jako režisér a kameraman v jednom pořád všechno kontroluje.
Kromě kamer na kolejích tam jsou ještě další. Těmi točí jiný tým film o filmu. Ještě mnohokrát se střídají klapky a pauzy. Předposlední písecký natáčecí den skončil v půl deváté večer. Galerii známých herců a zpěváků jako Karel Roden, Lucie Bílá, Bolek Polívka, Arnošt Goldflam, Eliška Balzerová, Nina Divíšková, Jana Krausová nebo Tatiana Vilhelmová doplňoval i komparz.
„Potřebovali svalnaté chlapy, kteří by hráli zápasníky. Sháněli nás v posilovně, kam chodím,“ říká sedmatřicetiletý Dušan Kudlička z Písku. Jeho scénu se zápasníky opakovali snad dvacetkrát.
„Zatkli nás, vyhodili z dodávky a Goldflam jako policajt zkoumal naše svaly tím, že do nás píchal prstem,“ popisuje Kudlička zážitek, při kterém se pohyboval mezi Bílou, Vašutem, Polívkou a Balzerovou. Taneční komparz zajišťoval písecký soubor ZIP.
„Produkce filmu jezdila po republice a dělala si vlastní castingy. Od nás si brala tři skupiny. Dvanáct nejmenších dětí od šesti do osmi let, které pak hrály děti ze školky učitelce Daře Rolins. Byly nadšené, měly kostýmy ze šedesátých let, zpívaly a pochodovaly na píseň od Support Lesbiens,“ líčí umělecká vedoucí ZIPu Klára Humpálová.
Filmaři si vybrali i pětadvacet tanečníků nad patnáct let a zbytek, na davové scény, doplnili dospělí tanečníci.
Poslední dotáčky jsou v červenci v Praze. Do kin přijde první trojrozměrný muzikál v březnu příštího roku.
Dobré a zlé sny
Diváci se mohou těšit na pohádku o tom, že každý člověk má ve své peřině dobré a zlé sny. V jedné čistírně peří na náměstí však těch zlých umějí zbavit. Hilda, vykladačka zlých snů ze sousedství, ale není z této novinky nadšená a chce se čistírně pomstít. Lidé tak budou muset o své sny bojovat. Ve skutečnosti i v kouzelném světě, který se ukrývá v peřinách.
