Letos fanoušci příběhů z Divokého západu slaví hned tři kulatá výročí Karla Maye, 170 let od narození, sto let od úmrtí a padesát let od natočení prvního filmu. Vzpomene si na Vinnetoua ještě někdo za dvacet či padesát let? Velký znalec Mayova díla Karel Deniš si myslí, že ano.
„Jestli se bude přímo slavit, to nevím, ale připomínat docela určitě. Karel May je v Německu zásadní fenomén dobrodružné literatury, v celé střední Evropě pak stále silný literární, filmový a společenský pojem. Bude jistě generaci od generace slábnout, ale rozhodně nikdy zcela nezmizí,“ míní Deniš.
Jaký byl doopravdy Karel May, podvodník, kriminálník a falešný doktor, nebo spisovatelská hvězda a člověk, který se dokázal vypracovat ze dna až na vrchol?
Byl to všechno dohromady, což činí z jeho života velké dobrodružství, srovnatelné s romány. Mnohé způsobila jeho mohutná fabulační schopnost i jistá psychická nevyrovnanost, na jedné straně umožňující vytvořit dodnes atraktivní dílo, ale také připouštějící přehnanou sebeprojekci do jen fiktivních hrdinů. To byla jedna ze zbraní, vložených do rukou nepřátel, označujících ho zkratkovitě za lháře a podvodníka.
Proč byly Mayovy romány v Česku tak úspěšné?
Za Rakouska-Uherska to byla logická součást přenosu populární německé kultury do češtiny. Za první republiky si to May musel znovu vybojovat zábavnou dobrodružností a Burianovými ilustracemi. V šedesátých letech byl obrovský filmový a literární boom, po roce 1989 jsme si konečně doplnili vzdělání. Tedy celkově spousta oslovených generací dětí, které neopustily své hrdiny ani v dospělosti.
Může ještě něčím oslovit i dnešní čtenáře?
Původní cestopisná literatura pro dospělé konce devatenáctého století se už dávno proměnila v dětské čtení. Kulisy se staly méně atraktivními, historické konflikty velmi vzdálenými, přežila ovšem základní idea: hledání přátelství, spravedlnosti a tolerance mezi lidmi, to vše zabalené do stále přitažlivě napínavého vyprávění. Po Jamesi Fenimoru Cooperovi zbyl Poslední Mohykán, po Alexandru Dumasovi Tři mušketýři, po Karlu Mayovi přinejmenším Vinnetou.
Kolik toho May napsal, máte všechny jeho knihy? Znamená být milovníkem a znalcem Maye automaticky i být sběratelem knih, pohledů, plakátů a filmů?
Základní německé i české románové edice mají kolem sedmdesátky titulů. Včetně sekundární literatury činí nabídka nakladatelství Karl-MayVerlag zhruba stovku položek, ale existují i různé reprinty, zkrácené úpravy a podobně. Ani zdaleka nemám vše, byť podstatnou část toho jsem četl, či alespoň prolistoval. Rozhodně nejsem sběratel, ale mám toho i tak doma požehnaně. Platit za originální mayovky často velké tisíce, ba desetitisíce korun, to ovšem není můj styl. Chci to znát, nikoli vlastnit.
Pořádají Mayovi fanoušci také nějaká setkání, třeba jako milovníci Star Wars, Pána prstenů či Star Treku?
V Německu a Rakousku je takových setkání dlouhá řada, včetně oficiálních filmových a nakladatelských. Každoročně tam také probíhá několik velkých letních inscenací Mayových knih v arénách pro tisíce diváků. U nás je velmi zajímavá webová stránka fandů Karla Maye, svolávající jednou za rok příznivce k setkání, nejčastěji do westernového městečka Boskovice.
Kdy učaroval Vinnetou a spol. vám? Pamatujete si vaše poprvé s Karlem Mayem?
První setkání bylo v roce 1960, byl jsem ve druhé třídě a spolužák mi půjčil mayovku Trampem v Sonoře, ve čtyřicátých letech minulého století vyzdobenou skvostnými kvaši (druh malby vodovými barvami - pozn. red.) malíře Zdeňka Buriana. Byl to silný zásah.
Která je vaše nejoblíbenější postava?
Podle mé aktuální figury by to měl možná být Tlustý Jemmy v kombinaci se Samem Hawkensem, ale - odhlédnu-li od famózního Vinnetoua a Old Shatterhanda - mám jistou slabost pro legračního mužíka jménem Hobble Frank.
Máte radši knihy, nebo filmy?
Záludná otázka, ale vysmeknu se: mám rád fenomén Karel May, a tím pádem cokoli, co s ním souvisí.
Jaká mayovka je vaše nejoblíbenější?
Musím určitě jmenovat třídílného Vinnetoua, šestidílný orientální cyklus Ve stínu padišáha a prvního vlastněného Syna lovce medvědů.
Jaký film je váš nejoblíbenější a kolikrát jste ho viděl?
Rozhodně Poklad na Stříbrném jezeře, v první filmové vlně v letech 1964-65 jsem ho viděl v kině téměř desetkrát. A pak ještě v televizi a na dévédéčkách mnohokrát, třeba už jen z badatelských důvodů. Celkem? Myslím, že číslo čtyřicet by za ty roky mohlo odpovídat.
Jakou knihu a film byste doporučil někomu, kdo by si chtěl připomenout po letech Maye?
Z filmů Poklad na Stříbrném jezeře a trilogii Vinnetou, z knih opět Vinnetou, Ve stínu padišáha a Syn lovce medvědů plus Duch Llana Estacada. Pokud by se to ujalo, je toho ke spatření a přečtení ještě mnoho.
Byl jste se podívat na místech natáčení?
Ano, několikrát jsem po roce 1999 projel bývalou Jugoslávii po stopách natáčení a zavlekl tam i plné autobusy přátel a fandů. Podařilo se mi vidět i přírodou skvostné okolí španělského města Almería, kde se točily mayovské filmy z orientální série a spousta spaghetti westernů.
Je pravda, že Karel May napsal jeden ze svých románů také v severních Čechách?
Ano, podstatnou část románu Vánoce skutečně napsal v roce 1897 v Brné, dnešní součásti Ústí nad Labem. Ve stále existujícím penzionu Srdíčko vznikl příběh kombinující Sasko, Čechy i Divoký západ. Mayův osobní kontakt s českým územím byl ovšem podstatně četnější, ať již v době jeho kriminálního mládí, spisovatelské veleslávy, i churavějícího stáří. Stopy třeba v Děčíně, Praze i Jáchymově jsou důkazem.
Napsal jste knihu o Vinnetouovi i o westernech, co bylo ve vašem životě dřív, May, nebo westerny?
První byl němý dokumentární snímek o moderním kovbojském rodeu, který mi promítal otec doma. Pak přišlo černobílé westernové V pravé poledne, barevných Sedm statečných a po nich už Poklad na Stříbrném jezeře, což byl celorepublikový signál k pozitivnímu vinnetouovskému šílenství.
Mayův svět je pro vás jen koníček, profesí jste hudební producent, má to nějakou souvislost? May a hudba?
May byl původně učitel, tedy v rámci studia musel zvládnout několik nástrojů a základy skládání i aranžování. Psal pak skladby pro sbor v jeho rodném městě, zachovaly se i jiné jeho kompozice, včetně Ave Maria, prý zpívaného umírajícímu Vinnetouovi. Zásadní kapitolou je pak hudební doprovod Martina Boettchera k nejlepším filmům podle Mayových románů, řazený mezi nejdůležitější evropská westernová témata vůbec. S mojí prací tato muzika souvisí jen okrajově, ale dramatizace Mayových románů patří k velmi úspěšným supraphonským položkám v oblasti mluveného slova.
Vaše knihy píšete pod pseudonymem, má to nějaký důvod? Hudební producent je Deniš, spisovatel Jordán?
Důvod je opravdu ten, že jsem chtěl oddělit hudební profesi od koníčku, či spíše mustanga. Také mi to umožnilo naznačit, že část mé rodiny pochází z Tábora. A zní to docela pěkně, ne?
KAREL DENIŠ
• Narodil se 11. listopadu 1952.
• Šéfproducent Supraphonu, dříve český zástupce Mute Records.
• Pod psedonymem Karel Jordán napsal knihy Muž zvaný Old Shatterhand, Můj bratr Vinnetou a Tenkrát na Západě.
• Pseudonym Jordán si zvolil podle rybníku v rodném Táboře.
