Fragmenty: šedo-bílý svět tváří
Zákaz vstupu – nebezpečí pádu. Takový nápis zdobí jednu z koláží Vladimíra Noska na jeho táborské výstavě. Na strmých schodech Vodárenské věže je pád sice dobře možný, ale vstup rozhodně zakázaný není. Právě naopak. Tři patra galerie na Velkém šanci zaplnily koláže i oleje.
Výtvarník, který žije v Jindřichově Hradci, pojmenoval výstavu Fragmenty. „Vycházel jsem z prostředí galerie, kam se vejde něco přes dvacet věcí. Název má význam spíš ve smyslu útržků, částí mojí tvorby zhruba za posledních pět let,“ vysvětluje. Že jsou to ale právě výstřižky, části a zlomky papíru, které představují základ koláží, nepopírá.
Výtvarné skládačky z nejrůznějších materiálů mu v posledních letech učarovaly. „Nejdřív jsem nad nimi ohrnoval nos, říkal jsem si, že to není umění. Pak jsem ale viděl práce Štýrského, Teiga nebo Koláře a pochopil jsem, že je to úžasná věc,“ přiznává Nosek.
Úskalím je podle něj spíš nápad než samotné provedení. „Sbírám časopisy, kalendáře, letáky, když mě něco zaujme, vystřihnu si to,“ popisuje proces, jakým nejčastěji vznikají jeho práce, u kterých je ceněná hlavně originalita. „V tom je koláž nedostižná,“ uznává výtvarník.
Koktejl veselých skládaček ale rozhodně návštěvníci galerie čekat nemohou. Koláže, stejně jako několik olejů, které na stěnách věže visí, vytvářejí vlastní imaginární svět plný melancholie, stínů a tlumených barev, který uniká až do surreálna. Výmluvné jsou už samotné názvy koláží jako Útěk z domu smutku, Vyhnání z Ráje nebo Bláznova zpověď.
Důležitou roli hraje u Noska lidské tělo, ženské fragmenty provázejí téměř všechny jeho koláže. Šedo-bílé tváře se střídají v grimasách i v ledovém klidu. „Nemám moc rád jásavé barvy. Vždycky se lépe ukazují stinné stránky, jsou hlubší,“ říká výtvarník, který se jeden čas živil i výrobou a prodáváním loutek na Karlově mostě. Teď je z něj majitel prodejny květin.
Výstava v Táboře potrvá do 28. července. Díla ale nejsou na prodej. „Nedělám to pro peníze. Nerad svoje věci prodávám. Když člověk něco vytvoří, bere to jako svoje vlastní děti. Když jsem něco prodal, udělal jsem si obraz znovu, takže vlastně existuje víc podobných originálů,“ uzavírá Vladimír Nosek. Práce jsou dostupné na jeho webových stránkách. Pokud se zájemcům zalíbí, je prý možné se s autorem domluvit.
