Dnes na Bohuslava Ečera, světově uznávaného právníka a soudce, skoro nikdo nevzpomene. Přitom po druhé světové válce patřil k národním hrdinům. Už před rokem 1945 odmítal, aby válečné zločiny prošly nacistickým vůdcům bez mezinárodního soudu. Svoji myšlenku prosadil a hlavně díky jeho práci neušli nacisté jako Ribbentrop, Frank nebo Göring trestu.
„Prosazoval názory, které předčily jeho dobu a k nimž se odborníci vrací s odstupem let. Byl nesporně významnou českou i mezinárodní právnickou osobností první poloviny dvacátého století,“ oceňuje Ečerův přínos Jaroslav Fenyk, profesor Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
K norimberskému procesu, který soudil zločince z druhé světové války, ale vedla dlouhá cesta. Ečer studoval právo ve Vídni a Praze, advokátní kancelář si ovšem založil v Brně. Vytvořil si výbornou pověst a stal se i brněnským zastupitelem. Po Mnichovské dohodě rozpoznal válečné nebezpečí a začal organizovat domácí odboj. Spadeno na něj mělo gestapo, proto v roce 1939 uprchl.
„Teprve na jugoslávských hranicích jsme si oddychli. Zde už jsme mimo dosah gestapa. Tak tedy začíná nový život a nová práce,“ vzpomíná Ečer v knize Jak jsem je stíhal. Nová práce spočívala také v tom, že se v roce 1943 stal českým delegátem v komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. „Jeho vliv v komisi byl pronikavý, naprosto neúměrný mocenské pozici malého národa a exulantské vlády,“ tvrdí v knize Jak jsem je stíhal bývalý politik v exilu Jaroslav Stránský.
Po konci války nejenže nacisty vyslýchal, dokonce po nich sám pátral. Dopadl například terezínského dozorce Jöckla či Karla Hermanna Franka, který řídil vyvraždění obcí Lidice a Ležáky. „Jeho úsilí dostat válečné zločince před soud bylo neúmorné,“ pamatuje si hlavní žalobce při norimberském procesu Robert H. Jackson.
Památné jsou především jeho dlouhé výslechy Franka. „Nepoužil jsem a nepoužiji vašich metod. Těch se bát nemusíte. Nejsme Němci, nemstíme se. Budeme jen trestat,“ říkal Ečer Frankovi, když už se nacista pod tlakem hroutil.
Po konci norimberského soudu učil mezinárodní právo na brněnské univerzitě. Jakmile se ale dostali k moci komunisté, stáhl se do ústraní. „Zcela určitě je Ečer nedoceněnou osobností českých dějin. Přitom ještě krátce po roce 1948 byla jeho pozice dobrá, pak se na něj zapomnělo,“ podotýká historička z archivu Masarykovy univerzity Jiřina Kalendovská. Na své chatě zemřel Ečer náhle 14. března 1954.
