Georg Kell: Nesoutěžit s Bohem

Charismatický prošedivělý diplomat mluví anglicky s lehkým německým přízvukem, občas mi při rozhovoru sáhne sugestivně na předloktí, čas od času přihodí vtípek a tvrdošíjně opakuje principy, které dělají z iniciativy UN Global Compact významného hráče ve světě, kde je dnes každý závislý na každém. Georg Kell mluví o svém dítěti – přišlo na svět shodou náhod, dnes sdružuje více než 8000 korporací, 5000 nekorporátních členů a existuje ve 160 zemích světa.

Od dubna i v České republice. „CEO se zaváže k dodržování našich deseti principů a každý rok vydá zprávu o pokroku v daných oblastech. Není to byrokratická zátěž, je potřeba pár hodin reflexe o tom, kam se společnost posunula, třeba v tom, kolik spotřebovává vody,“ popisuje principy fungování Georg a dušuje se, že s příslovečnou neohrabaností OSN nemá jeho iniciativa nic společného. Myšlenkové pochody jsou v ní nastaveny striktně byznysově.

Co odstartovalo vznik UN Global Compact?

UN Global Compact je produktem náhody. Stalo se to na konci devadesátých let a původně jsem psal řeč pro bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Byla to výzva, řekli mi: „Buď napíšeš dobrou řeč, nebo šéf nepojede na Světové ekonomické fórum do Davosu.“ Měl jsem na to šest měsíců, času bylo dost. Už dlouho jsem byl posedlý tím, že OSN neměla žádný vztah s privátním sektorem. OSN a představitelé byznysu se na sebe dívali s podezřením a nevraživostí, byl to výsledek starého ideologického rozdělení na Východ a Západ a také debat ze 70. let o novém ekonomickém pořádku. Jako pragmatikovi mi vadilo, že staré ideologie mají v OSN pořád váhu.

V některých organizacích jste ani nemohli říct „byznys“, bylo to jako sprosté, ideologicky podbarvené slovo. Bylo již také jasné, že globalizace, která nebude podpořena pilířem lidských práv, nebude brát ohled na životní prostředí a společenské otázky, bude velmi křehká. A že pokud v budoucnu nebudete moci demonstrovat společenské benefity vašich obchodních aktivit, lidé se budou bouřit. Obrátit se na byznys, aby byl součástí řešení ve společenských otázkách, byla ta správná cesta. Například dodržování lidských práv v dodavatelském řetězci, otázky pracovní síly, otázky pracovního prostředí, to jsou fundamentální principy, které je potřeba dodržovat. To vše vedlo k založení UN Global Compact. Myšlenka byla tedy prostá: v době vzájemné závislosti se veřejné a soukromé zájmy čím dál více prolínají. Byznys si už nemůže dovolit říct, že se ho to netýká, že to je záležitost vlád. Respektive může, ale zaplatí za to cenu.

Vzájemnou závislost způsobila globalizace?

Ano, existuje několik trendů. V prvé řadě technologie. Umožňují snadný pohyb informací, přístup k informacím je levnější. To je důležité pro transparentnost a otevřenost. Firmám proto vždy říkám, že nemá cenu se snažit něco skrýt, ani hluboko v dodavatelském řetězci, vypluje to na povrch. Zadruhé, přírodní bohatství jako čistá voda a vzduch vždy byly veřejné a jednoduše dostupné. Nyní se stávají vzácnějšími a člověk skoro zvažuje, že na ně bude nalepena cenovka. Zde se stírá rozdíl mezi veřejným a soukromým, oba sektory mají eminentní zájem na tom, aby to fungovalo a našli jsme řešení. Za třetí se byznys stal jednoduše mnohem vlivnějším, žijeme v době komercializace, byznysy jsou globální a vlády jen lokální. Místo jedné vlády dnes musí diskutovat s dvaceti nebo třiceti ve všech zemích, kde působí. A jednotlivé režimy jsou odlišné, skoro všechny zkorumpované.

Jak jste přesvědčili byznysy, aby se staly partnerem takového mamuta, jako je OSN?

Ukázali jsme jim, že tady nejde o tradiční byrokracii OSN. Fungujeme na dobrovolnické bázi a věříme v obchodní zdůvodnění UN Global Compact. Naší misí je vytvořit obchodní příklad, který prokáže, že se vyplatí následovat naše principy. Jsme první organizací OSN, která má jednu nohu v soukromém sektoru.

Jak v UN Global Compact dokážete asimilovat jednotlivé odlišné kultury?

Máme národní sítě, které jsou nesmírně důležité. Definují si své vlastní priority. Například v Argentině je číslem jedna boj proti korupci, protože to je pro tamní byznys největší problém. Pracují s vládou na zprůhlednění veřejných zakázek, snaží se oddělit politiky a soukromý sektor. Nemít toto rozdělení je velmi nebezpečné. Cokoliv jiného je šílenství.

Před časem jste museli některé členy z iniciativy vyloučit za to, že nebyli aktivní. Jak zajistíte, aby členství nebylo jen PR nálepkou?

Ano, vyhazujeme pořád. Každý korporátní člen musí každý rok podat zprávu o pokroku, která je veřejná. Jedním cílem je interní zhodnocení toho, kde se společnost nachází, druhým je odhalení informací veřejnosti a komunitě, v níž byznys působí, a za třetí je to důležité pro investory. Ti totiž ve zvýšené míře věří, že schopnost společností řídit nefinanční záležitosti je relevantní pro dlouhodobé finanční výsledky. Jinými slovy to, na čem dříve nezáleželo, je nyní důležité. Vymáčknout z dělníků duši, abych měl co nejnižší náklady, se mi zítra nevyplatí. Nezaměstnávat postižené může být chyba, lidé s autismem mohou být mnohem inteligentnější než my dva dohromady. To stejné platí o zaměstnávání minorit – podporujete tím otevřenost a inovace.

Jak na to reagují vlády? Zní to, že ztrácejí moc. To se jim asi nebude líbit…

Byznysy nyní vstupují do oblastí, které tradičně patřívaly státní správě. To je globální trend. Zatím si ale nikdo příliš nestěžuje a všichni plavou společně po proudu. Vlády žádají o podporu, protože už nemají prostředky, aby vše řešily samy, a jsou rády, že soukromý sektor je součástí řešení spíše než součástí problému. Je to ohromná globální transformace.

A je to také střet mocí a zájmů…

Ano, souhlasím. UN Global Compact ale zcela jistě není nové mezivládní těleso, nemáme názor na to, jak by měl být svět řízen, neříkáme, že chceme jít doleva či doprava. Snažíme se ovlivnit stopu, kterou firmy ve světě zanechávají. Jsme pragmatisté a říkáme, že existují fundamentální univerzální principy, které otestoval čas. V praxi jsou ale mnohdy špatně implementovány. Podívejte na korupci, lidská práva a tak dále.

Máte konkrétní příklad toho, co UN Global Compact ovlivnil?

Vyvinuli jsme například program na šetření vody a ušetřili jsme jí již enormní množství. Od roku 2007 je voda (skrze iniciativu CEO Water Mandate) naší prioritou v oblasti životního prostředí. Díváme se na emise, naši CEO je precizně měří a jdou daleko za to, co jim nařizují zákony. Všichni pak tyto informace sdílíme a samozřejmě se na ně dívají i investoři. Ušetřili jsme stovky tisíc kubických metrů emisí. Na asijských trzích jsme představili koncept lidských práv, to je velmi důležité. Spustili jsme také program pro investory Principy zodpovědného investování (Principles of Responsible Investments), máme členy, jejichž souhrnné jmění je 40 bilionů dolarů, více než 10 % globálních financí. Ti všichni se nyní při investicích dívají na to, jestli daná společnost dodržuje lidská práva, funguje udržitelně, a pokud ano, tak ji považují za lépe připravenou zvládat rizika. V rámci akademického programu pro obchodní školy (Principles for Responsible Management Education), který je integrován do osnov, se pak studenti o našich principech učí již v mladém věku. Spolupracujeme se 600 školami po celém světě, v České republice začínáme letos.

Předpokládám, že byznysy k vám chodí pro radu. Jaké otázky jsou nejčastější?

Nyní máme novou pracovní skupinu se zaměřením na téma byznysu a vlády práva. V mnoha zemích právo nefunguje. Lidé žijí v násilí, uprostřed konfliktu. Umožňujeme byznysům učit se od sebe navzájem a spolupracovat, protože řada aktuálních problémů je příliš velikých na to, aby je firmy řešily jednotlivě.

Jste nezisková organizace. Kdo to všechno platí?

Máme dva zdroje. Jedním je svěřenecký fond, do něhož přispívají vlády. Z velké části to podporují evropské země. Jednou za rok posíláme dopis s žádostí o malý dobrovolný příspěvek našim korporátním členům. Příspěvky jsou malé, ale máme spoustu členů, takže nepotřebujeme velkého donora. Za posledních patnáct let jsme lineárně vyrostli z původních 50 společností na 8200. Každý rok rosteme o 20 procent. Dostáváme se do bodu, kdy v některých zemích již máme kritickou masu a můžeme dělat velmi zajímavé věci. Například máme vypracován velmi specifický návod od 300 ředitelů firem, jak zlepšit boj s korupcí.

Jaká máte očekávání v České republice?

Jako všude ve světě chceme ukázat, že nejlépe funguje čistý byznys. Boj proti korupci je velmi důležitý. Korupce je jako rakovina naší společnosti. Je odpovědí na otázku, proč jsou některé země rozvinuté a jiné ne. Kdykoliv většina lidí chce zlepšit status quo a mít dobré a schopné politiky, kteří sdílejí touhu pracovat v dlouhodobém horizontu pro lidi, tak se to stane. Nikdy se to ale nestane v situaci, kdy existuje vysoká míra korupce. Proč? Protože korupce znamená zneužití svěřené moci pro osobní zisk. Znamená to, že zmaříte přístup k příležitostem těm, kteří by si to zasloužili. Zničíte celý koncept trhu. Proto si myslím, že korupce je důvodem celosvětové mizérie.

…

Ano, samozřejmě. Proto potřebujeme kontroly. Proto musíme neustále mluvit s jednotlivci. Moc vždy nakonec náleží lidu. Individua, která si myslí, že řídí celý vesmír, multimiliardáři a podobní, se pletou. Moc a bohatství samy o sobě jsou jako rakovina. Málokdo z lidí, kteří mají moc, jsou dost velicí na to, aby udělali krok zpátky a vzdali se jí. Je návyková. Vždy existuje někdo, kdo jí má trochu víc, a nakonec soutěžíte s Bohem. Myslím, že největší celosvětová tragédie je ztráta selského rozumu v centru všeho, co děláme. Žijeme v době roztříštěnosti moci a zoufale potřebujeme znovu nalézt selský rozum.

Není to tedy trochu zčarovaný kruh? Individualismus podporuje touhu po zisku.

Ano, je to tak, souhlasím. Jednoduše řečeno, potřebujeme znovu nalézt naše základní ctnosti. Kde leží hodnoty, co je správné a co špatné, a proč děláme to, co děláme.