Minulý týden padl dokonce rekord. Google v období od 11. do 17. srpna dostal 7,8 milionů žádostí o odstranění odkazů z vyhledávání, což znamená, že k němu proudilo více než milion žádostí denně. Data o žádostech zveřejňuje v aplikaci Transparency report.
Za poslední měsíc Google obdržel žádosti o odstranění více než třiceti milionů URL adres, které se nacházely na 47 tisicích doménách. Na porušení svých práv si stěžovalo zhruba 4500 vlastníků autorských práv prostřednictvím více než 2200 organizací.
RIAA chce blokovat rovnou celé domény
Google tak aktuálně obdrží žádost o odstranění URL adresy zhruba každých 80 milisekund. Přitom ještě v roce 2008 obdržel jednu žádost každých 6 dní.
Mezi nejčastěji hlášené domény v minulém měsíci patřily servery listengo.com, mp3ler.biz, genteflow.com a také 4shared.com a rapidgator.net, které patří také mezi nejčastěji hlášené domény vůbec.
Google samozřejmě nevyhoví všem žádostem o smazání, ale žádosti posuzuje a z výsledků maže pouze na základě oprávněných žádostí. Způsob mazání připadá zdlouhavý například organizaci RIAA, která požaduje, aby Google blokoval na základě žádostí rovnou celé domény.
V případě zmíněného 4shared.com bylo žádáno o odstranění téměř deset milionů URL adres, což tvoří méně než procento všech adres indexovaných Googlem z této domény. Většina domén má počet žádostí mezi 1–10 % indexovaných adres, pouze některé domény se dostávají k 50 % míře, mezi nimi například zmíněný rapidgator.net.
Právo být zapomenut je jen kapka v moři
Již tři měsíce Google poskytuje „právo na zapomnění“. Díky rozhodnutí soudního dvoru EU mohou lidé žádat také o vymazání výsledků vyhledávání, které jsou z jakéhokoliv důvodu nepohodlné (i když pravdivé).
Za tři měsíce přišlo 91 tisíc žádostí, které obsahovaly celkem 328 tisíců odkazů, což je průměrně 3,5 tisíce žádostí o vymazání denně. Google vyhověl zhruba polovině žádostí, třetinu jich odmítl a 15 % vrátil k doplnění.
Vypadá to sice, že nějaký zájem o tuto funkci je, avšak opak je pravdou. Téměř polovina, 41 tisíc žádostí, přišla za první dva týdny, zájem o „právo na zapomnění“ tak klesá. V porovnání s mazáním odkazů na základě stížností držitělů práv je však ovlivnění výsledků vyhledávání naprosto zanedbatelné.
| Právo být zapomenut |
|---|
| „Právo být zapomenut“ přiznal evropským občanům Soudní dvůr Evropské unie. Stalo se tak v případu Španěla, který si stěžoval na údajné narušení soukromí v souvislosti s dražební vyhláškou na svůj opětovně nabytý dům, jež se objevila ve výsledcích vyhledávání. Rozhodnutí soudu se vztahuje pouze na vyhledávač Google, nikoli na jiné vyhledávače ani na samotné webové stránky, kde jsou příslušné „nežádoucí“ informace uloženy. |
| Kritici však namítají, že právo být zapomenut je jen nafouknutá bublina. Navíc upozorňují na fenomén takzvaného „efektu Barbary Streissand“. Žádosti o vymazaní choulostivých informací totiž ve výsledku přitahují daleko víc než čtenářů než obvykle. |
