Hamáček: Za školu dám ruku do ohně

Rektor Škoda Auto Vysoké školy Vladimír Hamáček vylučuje, že by se v Boleslavi mohly dít stejné věci jako na univerzitě v Plzni.

Od návštěvy rektora člověk čeká duchovní rozhovor na akademické půdě. Vladimír Hamáček je ale spíš než klasický rektor manažer. Má přesně padnoucí oblek, v klopě stříbrné autíčko a je si jistý – boleslavská škola je čistá.

Jste členem užšího předsednictva Rady vysokých škol, vědělo se v těchto kruzích o problémech v Plzni?
V předsednictvu zastupuji naši školu. O dění v Plzni mám informace prakticky jen z médií, předsednictvo k tomu samozřejmě zaujalo oficiální stanovisko. Blíž se k tomu proto nechci vyjadřovat.

Mohlo by se něco podobného stát u vás ve škole?
Určitě nemohlo. Je to naprosto vyloučené.

Dal byste za to ruku do ohně?
Samozřejmě.

Má titul z vaší školy nějaká zajímavá osobnost? Aniž bychom jej zpochybňovali.
Spíš jsme pyšní, že někteří naši absolventi jsou teď již manažery ve Škoda Auto. Nejsou to ale mediálně známé osobnosti. Radost nám udělal také absolvent Jan Temr, který byl letos vyhodnocený jako nejlepší živnostník roku ve Středočeském kraji.

Jinak ale asi většina vašich studentů začne pracovat ve Škoda Auto, jejíž jste firemní školou.
Máme analýzu jednoho ročníku bakalářů, který po třech a půl letech studia ukončí pravidelně asi devadesát absolventů. Víc než čtvrtina z nich nastoupí do boleslavské automobilky, skoro čtyřicet procent pokračuje v navazujícím magisterském studiu u nás, devět na jiné škole, sedmnáct procent začne pracovat u našich dodavatelů a zbytek u jiných firem.

Hlásí se vám i při krizi v automobilovém průmyslu dostatek studentů?
Do prvního ročníku jsme jich letos zapsali asi o pět procent víc než loni, což považujeme za úspěch. Je ale pravda, že děláme i masivní marketingovou kampaň, aby se o nás vědělo. Navíc analýzy demografického vývoje v Česku nejsou pozitivní a boj o studenty se přiostřuje.

Krize je ale neodradila?
Nezaznamenali jsme to. Cyklus krizí se nekryje s cyklem studia, které trvá mnohem déle. Navíc se může stát, že se třeba někdo, kdo nezíská zaměstnání, rozhodne pokračovat ve studiu a získat ještě titul magistra, čímž si nástup do práce odloží. Krize v automobilovém průmyslu nám dě- lá problémy spíš v oblasti povinné půlroční praxe, protože podniky nyní nemohou či nechtějí naše studenty přijímat.

Umísťujete je i do zahraničí?
Funguje to tak, že se zeptáme v jiných společnostech, jestli by byly ochotné naše studenty přijmout. Studentům pak tato místa nabízíme. Jeden byl v Číně, tradičně je vysíláme do Anglie, k firmě Audi do Německa či do Seatu ve Španělsku. Je to ale spíš odměna pro nejlepší. Většina studentů si praxi shání sama, často ji absolvuje tam, kde bydlí.

Studují u vás naopak zahraniční studenti?
Momentálně je jich asi padesát, přesto jsme zatím pro nedostatek zájemců neotevřeli studium v angličtině, které máme akreditované. Cizinci výukové předměty absolvují v češtině. A pro asi osm studentů z Finska, z Francie či Německa, kteří jsou u nás na výměně přes program Erasmus, máme speciální bloky přednášek v angličtině.

Usilujete o akreditaci, díky níž by u vás studenti mohli získat i doktorát?
To je náš dlouhodobý cíl, ale není lehké splnit kritéria akreditační komise. Na škole naší velikosti by o to mělo zájem tak pět, šest lidí z ročníku.

Ti by pak u vás mohli dál učit. Je problém sehnat pedagogy na vaši školu?
Některé školy zaměstnávají takzvané létající profesory, kteří pracují na dalších vysokých školách. U nás se snažíme spíš si vychovávat mladé perspektivní učitele, kteří postupně získají vědecké tituly. Samozřejmě zaměstnáváme ale také externí učitele, na specializované předměty by nebylo ekonomické mít odborníka na plný úvazek.

Nabízíte jim v porovnání s veřejnými vysokými školami vyšší platy?
Myslím, že na soukromých školách jsou o něco lepší, snažíme se pedagogy zaplatit, aby chtěli v Boleslavi učit.

Jste rektorem vysoké školy, byl to váš cíl?
Ne, moje původní vzdělání je strojírenské, absolvoval jsem Strojní fakultu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve Škodovce pracuji víc než třicet let. Nejdřív jako technolog v mechanicko-montážní oblasti, pak jsem se dostal k personalistice. Po spojení Škody Auto s Volkswagenem v roce 1991 jsem se začal starat o personalistiku managementu, v jednom období i o vzdělávání zaměstnanců. Poslední tři roky jsem přímo zodpovědný za chod Škoda Auto Vysoké školy. Od září jsem už podruhé jejím rektorem. Cítíte jako rektor velkou zodpovědnost?
Stejnou jako za každý jiný vnitropodnikový útvar ve firmě. Je to manažerská práce.