Rozprava před startem
Před ostravským zastoupením značky Harley-Davidson na nás čekaly dvě desítky pekelných bestií. A při pohledu na ně mi došlo, jak rozmanitá nabídka klasických chopperů může být.
Uvítal nás šéf pobočky Ross Chambers, jehož milý úsměv částečně rozptýlil obavy z počasí, jež jinak nevěstilo nic dobrého.
Po krátké rozpravě a rozdání map jsme se vydali ke strojům, přičemž já jsem se ujal matově černého modelu Harley-Davidson Fat Boy Special z řady Softail.
Žádné ochranné štítky, žádné brašny, žádná dodatečná světélka, pouze nízká stavba a působivá sedmnáctipalcová disková kola z hliníku.
Vzduchem chlazený vidlicový dvouválec s objemem takřka 1,7 l dosahuje mohutného točivého momentu 132 Nm při 3250 ot./min., takže vůbec nevadilo, že jsem zprvu volil rychlostní stupně (je jich šest) nepříliš šikovně, tato mašina totiž skousne opravdu cokoli.
On the Road
Motocykly jsme průběžně střídali, takže poslední etapu do Pasohlávek jsem absolvoval na sedle impozantního bílého stroje Harley-Davidson Heritage Softail, jehož větrný štítek alespoň částečně chrání před rozmary počasí.
K dispozici jsme měli širokou paletu nejnovějších modelů motocyklů Harley-Davidson od spartánsky pojaté Forty-Eight přes luxusní Electru Glide až po vysokoobrátkový, kapalinou chlazený, bestiální V-Rod ze série 10th Anniversary s novým výfukem „straight-shot“ se zkrácenými tlumiči, jež dokazovala úctyhodnou šíři záběru současných strojů značky Harley-Davidson.
Kdo na Harleyi neseděl, těžko pochopí jeho kouzlo. Stroje Harley-Davidson rozhodně dokonalé nejsou, každá změna rychlostního stupně je provázena výrazným „žuchnutím“, ergonomie ovládacích a kontrolních prvků není vždy bezchybná a zvláště bez ochranných štítků vás rychlosti přes 130 km/h záhy přestanou bavit.
Svezení na jakémkoli z nich je však nevšedním zážitkem a leckterého (dosud) výhradně zodpovědně se chovajícího otce od rodiny přiměje k tomu, aby se po dlouhé době zachoval zcela iracionálně…
