Protržení nýrské přehrady. Kdyby k tomu došlo, následky by pocítili až ve Švihově. Ukázalo to cvičení hasičů.
Na hladině řeky leží dvě bezvládná těla. Ve stejnou chvíli už hasiči chystají evakuaci lidí z Tajanova a Kalu. Na záchranu mají zhruba hodinu a půl. Pak se do vesnic přižene voda a zatopí vše do výšky tří metrů. Už nebude nikomu pomoci. Důležité je si vzít jen nejnutnější věci a rychle pospíchat do bezpečí s rodinou. Krizový štáb mezitím rozjel zasedání na klatovské radnici. Skutečná katastrofa? Pokud by se protrhla nýrská přehrada, rozhodně ano.
Během patnácti minut by totiž zasáhla Nýrsko jedenáct metrů vysoká vlna, následky by byly děsivé i ve Švihově. V kritické situaci by bylo zhruba pět tisíc lidí a někteří by takovou povodeň nemohli přežít. Čtvrteční akce hasičů, policistů, lékařů a dalších členů integrovaného záchranného systému byla naštěstí jen nanečisto. Celodenní akce se netradičně zúčastnilo i civilní obyvatelstvo.
Vlna za hodinu a půl
Hasiči na loďce se během chvíle dostávají k dvěma tonoucím lidem. Vytahují je z vody a prozkoumávají další část Úhlavy. Ve vodě jsou ještě další dva. K těm už musí vrtulník. „Teď během cvičení vrtulník vyzvedne jednoho tonoucího, odletí a pak se vrátí pro druhého. Kdyby to bylo doopravdy, vyzvedli by ho hned. Samozřejmě záleží na povětrnostních podmínkách a dalších okolnostech,“ vysvětluje Josef Dlesk, vedoucí cvičení. V Tajanově mezitím dobrovolní hasiči chystají záchranu obyvatel. Do evakuačního střediska v Základní škole v Tolstého ulici v Klatovech musí odvézt dvacet lidí, převážně důchodců a maminek s dětmi. „Je půl třetí odpoledne. Do čtyř hodin máme čas, než se sem přižene voda,“ vysvětluje velitel zásahu František Žežule.
Přichází první Tajanovští – manželé Kadlecovi. Josef Kadlec podpírá svou paní, která už špatně chodí. Hasiči jim nechají přistavit sanitku, aby si dvojice mohla sednout. „Když přišla velká voda v roce 2002, bydleli jsme v evakuačním středisku v Masarykově základní škole v Klatovech. Měli jsme vodu všude. Vyplavilo to stodoly, prostě všechno. Dokonce to převrátilo poměrně těžkou cirkulárku. Jenže tehdy mohla manželka ještě bez problémů chodit, takže jsme se do bezpečí dostali včas,“ vzpomíná důchodce. Kolem hasičů projíždí muž na kole, ale evidentně nemá o záchranu zájem. „Kam jedeš? Tady bude všude voda. Pojď, my tě odvezeme,“ volají hasiči za cyklistou. „Já nemám čas, chvátám na masáž,“ směje se muž. Za plotem vykukuje několik zvědavců, ti se ale k hasičskému autu nehrnou. „Pár lidí odmítlo účast, ale z těch, co jsou doma, budeme odvážet většinu. Spousta lidí je také v práci, takže nebudeme evakuovat vyloženě celé vesnice,“ upřesňují hasiči.
Za chvíli obcí projíždí auto s károu napěchovanou železem a nějakými stroji. „ Proboha, oni to snad vzali úplně doslova a stěhujou se z vesnice,“ děsí se hasiči. Cvičení ovšem na druhou stranu chyběla dramatičnost, což vadilo především televizním štábům. Lidé totiž nasedali do aut, jako by jeli na výlet, plni optimismu a na otázku, co nejdůležitějšího si vzali s sebou, ukázali mikiny zavázané kolem pasu a sluneční brýle. Málokdo si vzpomněl třeba na doklady nebo pojistné smlouvy. A jaké byly pocity dalších evakuovaných?
Vzpomínka na záplavy
Redaktoři Sedmičky s nimi strávili cestu z rodné vsi až do Klatov. Nasedají s nimi do hasičského auta a vydávají se do evakuačního střediska. Během cesty vypráví o záplavách před sedmi lety. Pro děti to je především nevšední zážitek a případnou katastrofu zastiňuje hlavně to, že se mohou svézt v zásahovém autě a prožít nevšední dobrodružství. „Když nás postihly před sedmi lety záplavy, manželka byla u tchyně v Klatovech, ale já zůstal v Tajanově. Noc jsem strávil na půdě se psem, protože voda pořád stoupala. Sklepy byly plné. Celou noc jsem nespal, protože jsem pořád slyšel, jak těžké kapky dopadají na střechu. Druhý den ráno jsem slezl, čekal, že budu mít po kolena vody, ale naštěstí začala opadat,“ říká Ladislav Kočí, který se stal při čtvrtečním cvičení dobrovolníkem spolu s manželkou Věrou. Auto zastavuje před školou.
Lidé míří rovnou do tělocvičny, kde jsou pro ně připravena lehátka, oblečení a další věci. Přijíždí další hasičské auto a z něj vystupují obyvatelé Kalu. Jitka Zahutová, další aktérka cvičení, přiváží i nejmladšího účastníka – svého syna Dalibora. Není mu ještě ani rok. Už u vchodu do tělocvičny sedí několik pracovníků a zapisují si jména evakuovaných lidí. Právě na některých z nich je vidět, že už podobnou situaci zažili a neradi by se do podobných problémů, které způsobila před sedmi lety povodeň, ještě dostali. Jiní se naopak přihlásili proto, aby měli hasiči co nejvíce figurantů.
„Před sedmi lety nám při povodních hodně pomohli, tak teď pomůžeme my jim. Kdyby se stalo znovu něco podobného, určitě bychom se bez jejich plného nasazení neobešli,“ nezastírají obyvatelé evakuovaných obcí. „Díky netradičnímu cvičení s účastí veřejnosti si mohli hasiči vyzkoušet záchranu osob ze zaplavených oblastí,“ dodává Josef Dlesk.
