Litvínov / Jiří Heinisch se nedávno vrátil z rozporuplné země. Jeho působení tam proběhlo jinak, než si představoval.
Sedmačtyřicetiletý bývalý hráč jihlavské Dukly nebo Litvínova dostal nabídku na angažmá v Číně v létě 2007. Před tím šest let trénoval muže v Německu. Nabídku bral jako výzvu. Velkou roli sehrála i zvědavost. „Ale teď musím přiznat, že jsem na přechod do Číny vůbec nebyl připravený. Když srovnám Evropu a ji, dojdu k diametrálnímu rozdílu,“ říká Heinisch.
Heinisch odjel s vědomím, že bude vést v pozici hlavního kouče tým Hosa China, hrající Asijskou ligu, která se skládá ze sedmi klubů. „Čtyři jsou z Japonska, dva z Jižní Korey a jeden z Číny,“ upřesňuje. Kvůli vyrovnanosti soutěže mohl mít čínský tým v kádru pět cizinců. Heinisch využil možnost k angažování Čechů. Měsíc před startem soutěže odjel, aby zahájil letní přípravu, kterou v Číně absolutně opomíjejí. Týden před zahájením ligy však český trenér musel strávit neočekávanou zprávu. „Oznámili nám, že Čínský hokejový svaz prodal hokej do USA, konkrétně San Jose Sharks. Ten zde měl vybudovat jednu ze svých farem,“ vzpomíná Heinisch na okamžiky, kvůli nimž jemu a všem hráčům vypověděli smlouvy.
Temná budoucnost
„Klub se přestěhoval do Pekingu. Mně v tu dobu již bývalý prezident Hosa nabídl místo šéftrenéra mládeže u jeho oddílu. Odstěhoval jsem se kvůli tomu paradoxně do Pekingu,“ vysvětluje Heinisch.
Hokej v Číně nemá na růžích ustláno. Tamní národní mužstvo hraje mistrovství světa skupiny C. Špatné zázemí a nezájem fanoušků vše ještě umocňují. Malé děti prý vůbec netuší, kdo je Jaromír Jágr. „Diváky tvoří hlavně rodiny a známí. Lidé tam tomu nerozumí,“ hodnotí Heinisch. Na rozdíl od jiných sportů, kde jsou děti nuceně verbované do různých sportovních oddílů, jsou hokejisté dobrovolníci. „V přepočtu na naše peníze mají tři tisíce korun měsíčně. To je na tamní poměry dost. Kdyby nehráli hokej, stejně by stáli někde ve fabrice,“ říká Heinisch. Zároveň přiznává, že jsou odloučení od rodin.
Budoucnost rychlé hry nevidí Heinisch ve třetí největší zemi na světě nijak světlou. Jako trenér se ujal dětí v kategorii od devíti do jedenácti let, zavedl letní přípravu a s přehledem svou soutěž vyhrál. „Mají nekvalifikované kouče. Spousta dětí také odchází v deseti letech do USA nebo Kanady,“ poukazuje na problémy Heinisch. Hokej navíc hrají jen děti z velmi bohatých rodin, kterých moc není. „Devadesát pět procent lidí tam tluče bídu. Mají jedno oblečení, neznají topení, televizi. Pracují jako otroci za zhruba tisíc korun v přepočtu na naše peníze, v tvrdých podmínkách,“ kroutí hlavou Heinisch.
Nepříjemný konec
Za dobu svého působení v Číně se musel obejít bez své rodiny. „Byli za mnou asi třikrát. Jen kroutili hlavou. Měl jsem štěstí, že jsem bydlel vedle naší ambasády. Pohyboval jsem se ve volnu skoro jen tam. Nad vodou mě držel také Skype,“ dodává Heinisch.
V Číně skončil před pár týdny. Důvodem byly peníze. „Dlužili mi a ještě přišli s tím, že mi plat potřebují snížit. Řekl jsem jim, ať mi vrátí, co mi dluží. Měsíc jsem počkal a pak raději odletěl domů,“ uzavírá Heinisch.
