Hejna byl uměleckým solitérem

Karlovarská Galerii umění nabízí expozici sedmdesáti obrazů, asambláží a objektů Václava Hejny (1914 - 1985) vybraných ze sbírky pražské Galerie Zlatá husa. Jde přitom o monografickou výstavu autora, tím je také počin objevný.

Hejnovo dílo lze sice nalézt ve stálých expozicích celé řady galerií, v plném uměleckém rozsahu však není příliš známé. „Václav Hejna je velmi zajímavou, na svou dobu poměrně nonkonformní osobností. Ve svém díle, co se týče výtvarných technik, stíral hranice a nedržel se striktně toho, co je obraz, reliéf nebo artefakt. Současná výstava představuje z největší části jeho díla ze 40. a 60. let, tvořená kombinovanými technikami, ale také několik děl z jeho začátků, především malby,“ říká ředitel Galerie umění Jan Samec.

Hejna byl vždy svérázným solitérem, aš mezi svými vrstevníky, nebo v kontextu historie českého výtvarného umění. Ve své době byl považován za jednoho z nejtalentovanějších malířů své generace. Na uměleckou scénu vstoupil po studiích výstavou v říjnu 1939 se skupinou Sedm v říjnu. Kunsthistorici se domnívají, že Václav Hejna pravděpodobně vytvořil svá nejsilnější díla z této doby ještě před vznikem zmíněné skupiny.

Sedm v říjnu Do jisté míry v nich předznamenal výtvarné směřování skupiny i její ideové zaměření. „Hejna maloval expresivně a s bolestným procítěním nejen na různá biblická témata, ale o živém pocitu osamění a bezmoci ve světě, který se nezadržitelně řítil k sebezničující válečné éře. Dalším okruhem, o poznání civilněji zaměřeným, věnoval pozornost dění a atmosféře v čekárnách ordinací a nahlížel i do operačních sálů,“ přibližuje umělce ředitelka Galerie Zlatá husa Magdaléna Juříková.

Hlavním námětem skupiny Sedm v říjnu byl člověk a jeho etická schopnost neztrácet lidskost v krutých podmínkách. Skupina se po třetí výstavě v roce 1941 rozešla. Po válce studoval Hejna v Paříži, po návratu do Československa jej však tehdejší společenské změny uvrhly do deziluze a zapomnění. Do výtvarného života se Hejna vrátil až v 60. letech. Kromě malby se zaměřil především na asambláže a v tvůrčím zápalu a vášni hraničící s posedlostí spojoval vše se vším.

„Navíc se mu daří do toho všeho vtěsnat s omračující přesností onen příslovečný dech doby, který ovšem nevanul jen skrze thymolínové úsměvy, ale sem tam i ten zkažený z tváří za zdvihnutými límci. Je to hořké i sladké, místy i poněkud sentimentální, dohromady však zcela odzbrojující svou otevřeností a ryzostí, bez špetky podbízivosti a estetického hnidopišství,“ vysvětluje Juříková. Výstava potrvá do 21. června. Galerie je přístupná denně kromě pondělí.