Hry sovětských autorů by na konci osmdesátých let hledali lidé v repertoáru Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově marně. Převažovali klasici, jako Shakespeare, Moliére, Jirásek nebo bratři Čapkové.
Ze současníků se tehdy hodně hrál Jiří Hubač. Odvážným kouskem bylo v roce 1988 nasazení hry Totální kuropění Ludvíka Kundery, bratrance zakázaného spisovatele Milana Kundery.
„Nejen divadelními ale i filmovými hvězdami byli nezapomenutelní Stanislav Tříska a Lubor Tokoš,“ říká divadelní kritik Marcel Sladkowski. Od poloviny osmdesátých let mělo Divadlo pracujících silnou mladou hereckou generaci. Přišli Helena Čermáková, Rostislav Marek nebo Luděk Radár. Dodnes patří mezi opory zlínského divadla.
Doba ale přinášela i temné chvíle. Například odvolání oblíbeného ředitele Miloše Slavíka v roce 1986 po nátlaku krajského výboru KSČ v Brně. Slavík byl zdrcený, přišly zdravotní problémy a rok po odvolání zemřel.
„Na podzim 1989 jsme rekonstruovali hlavní sál a řešili jsme, kde hrát. Ze zkušebny jedna vzniklo experimentální divadlo Studio G,“ vzpomíná tehdejší dramaturgyně Ludmila Kraváková. Malý sál, který funguje dodnes jako Studio Z, se stal krátce po otevření jednou ze scén převratných listopadových událostí roku 1989.
