Již celé generace žijí kalkatští nevarové, hledači zlatého prášku, z toho, že sbírají nepatrné částečky zlata, které unikly ze zhruba dvou stovek zlatnictví. Muhammad si prodejem zbytečků drahého kovu nasbíraných ve špinavých ulicích denně vydělá 150 až 200 rupií (asi 54 až 68 Kč). S příchodem hinduistických svátků, zejména hlavního svátku Dípaválí, se však Muhammadův měsíční výdělek zdvojnásobí.
„“ říká. „Nedostalo se nám žádného vzdělání. Můj dědeček a také můj otec dělali tohle řemeslo a já je teď následuju. Oba moji synové dělají totéž,“ říká o svých synech ve věku osmnáct a šestnáct let.
V době svátků Dípávalí, známých jako svátky světla, zaplavují zlatnictví ve čtvrti Bovbázár v Kalkatě celé rodiny a nakupují tu zlaté šperky. Hinduisté uctívají bohyni Lakšmí a svátek považují za ideální příležitost, kdy darovat zlatý šperk. Tyto svátky se časově shodují s obdobím svateb, které v Indii trvá od října do února. Zlato zaujímá ústřední místo ve věnu nevěsty.
V době před svátky zlatníci horlivě pracují, vyrábějí překrásné náhrdelníky, náramky a náušnice. Zlaté částečky přitom padají na zem, jsou vymeteny a dostávají se tak do postranních uliček, kde je sbírají nevarové.
Zlatníci se těší na bohatý zisk: pokles cen zlata na světových i místních trzích přiláká početnější klientelu. „Předvídáme mnohem bohatší Dípaválí než v minulých letech. Ekonomické klima je příznivé a prodej zlatých šperků roste,“ mne si ruce ředitel federace indických zlatníků Bahádur Bamalva.
Indie spolu s Čínou jsou největšími kupci zlata ve světě a import obvykle v době hinduistických svátků roste. Tím ovšem stoupá i obchodní deficit země. Dovozci a obchodníci se zlatem doufají, že vláda zruší desetiprocentní daň, kterou před rokem uvalila na dovoz zlata, aby ho srazila.
Indická centrální banka zmírnila restriktivní opatření a povolila většímu počtu obchodníků dovážet zlato. To podle šéfa federace zlatníků umožnilo pokles cen a znovuzískání zákazníků.
Někteří výrobci zlatých šperků v Kalkatě jsou vůči nevarům uznalí: umožňují udržovat nízké ceny produkce v sektoru, který dává práci asi 20.000 lidem.
„Kdyby jich nebylo, museli bychom nakupovat zlato a naším jediným zdrojem jsou západní země,“ vysvětluje Kumár Šanbar ve svém zlatnictví otevřeném už v roce 1883. „Jsou velmi užiteční, protože tento zlatý odpad se znovu uvádí do oběhu,“ dodává.
Na hlavní třídě čtvrti Bovbázár se Muhammad Amír a jeho dva mladší bratři prohrabávají zbytky polystyrénových obalů před jedním zlatnictvím. Nejmladší z nich, který nezná svůj přesný věk a nikdy nechodil do školy, je přesvědčen, že našel kousky zlata. Takový nález je pro něho velkým štěstím: jeho žena před dvěma dny porodila a peněz není nazbyt.
„Je to moc fajn, ale budu se muset dělit,“ usmívá se a ukazuje na své dva bratry.
