Západní rafinerie profitují z ukrajinských útoků. Švédský miliardář se těší na majetek Lukoilu
Západní firmy a byznysmeni mají užitek z ukrajinských útoků na ruské ropné cíle i z nových sankcí vůči Moskvě. Údery Kyjeva silně zásahly export ruských ropných produktů a přední energetické firmy z USA a Evropy využily příležitosti. Ruský Lukoil se navíc kvůli postihům ze strany Washingtonu dohodl na prodeji svých zahraničních aktiv obchodníkovi s komodami Gunvor. Jeho většinový vlastník, švédský miliardář Torbjörn Törnqvist, ale musí ujišťovat veřejnost, že Rusové nebudou mít na toto portfolio nadále vliv.
Poslední měsíce zasadily ruskému ropnému sektoru tvrdé rány. Kyjev cíleně útočí na energetické cíle nepřítele a likviduje zejména rafinerie. Ukrajinské drony opakovaně zasáhly šestnáct velkých podniků, které zajišťují zhruba 40 procent rafinační kapacity země. Škody nelze objektivně zhodnotit. Jisté ale je, že údery působí Rusku opakovaně potíže s výrobou pohonných hmot a zásobováním některých regionů.
Západní firmy čeká v lednu další příležitost
„Domníváme se, že v důsledku našich úderů ztratili až pětinu svých dodávek benzinu,“ řekl novinářům nedávno ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Kvůli operacím Kyjeva rovněž klesl vývoz pohonných hmot, podle Bloombergu je na nejnižší úrovni od začátku války. Po moři Rusové minulý měsíc exportovali v průměru 1,9 milionu barelů denně, v říjnu 2022 to přitom bylo 2,3 milionu, trdí agentura. Údaje společnosti Kpler zase naznačují, že v září se Moskvě podařilo vyexpedovat denně o půl milionu barelů rafinovaných produktů méně oproti letošním maximům.
Tento vývoj pozitivně dopadá na těžební giganty jako Shell, Exxon Mobil, Chevron a TotalEnergies, které dohromady provozují zhruba desetinu globální rafinační kapacity. Tyto čtyři společnosti podle Reuters vykázaly ve třetím čtvrtletí nárůst zisků z rafinérských operací o téměř dvě třetiny v porovnání s předchozím kvartálem. Velkou měrou to přispělo k pětinovému růstu jejich celkových zisků a pomáhá to těžařům kompenzovat pokles cen ropy.
Dá se přitom očekávat, že západní společnosti se budou moci z tohoto trendu těšit nadále, jelikož tlak na ruský těžební sektor sílí. Evropská unie se snaží zalátat díry v sankcích, které umožňují rafinériím v Číně, Indii, Turecku i jinde využívat levných ruských surovin k produkci nafty či leteckého paliva, které poté prodávají do Evropy.
Turecko ustupuje od ruské ropy
Brusel proto bude od ledna od dovozců paliv chtít, aby prokázali, že jejich zboží není vyrobené z ruské ropy. Nabádá je, aby byli opatrní při obchodování se zeměmi, které jsou známé míšením suroviny ve snaze zakrýt pochybný původ. Pokud budou chtít dovozci spolupracovat s podniky, které užívají i ruskou ropu, čeká je poměrně složité dokazování „nezávadnosti“ importu.
Existují ale už náznaky, že se některé problematické rafinerie raději vzdají levných nákupů ve válčící zemi, než aby přišly o zákazníky. Turecko už podle Reuters v reakci na nové západní sankce shání více ropy jinde, například v Iráku a Kazachstánu. Agentura tvrdí, že velká rafinérská společnost Tupras pravděpodobně brzy zcela ukončí odběr ruské suroviny pro jeden závod, aby udržela vývoz paliv do Evropy.
Podobně se chová i Indie, na kterou navíc doléhají americká cla a sankce Washingtonu na dvě největší ruské ropné společnosti Rosněfť a Lukoil. Tato dvojice přitom do Indie dodávala zhruba šedesát procent ruské ropy. „Indie může nahradit nákupy z Ruska dodavateli z Blízkého východu a dalších regionů, náklady na dovoz ropy se tím ale zvýší,“ řekl Reuters Prashant Vashisth z indické ratingové agentury ICRA.
Rychlá dohoda Lukoilu s Gunvorem
Lukoil navíc americké postihy přiměly k dohodě o prodeji svých aktivit ve třicítce zemí globálnímu obchodníkovi s komoditami Gunvor. Lukoil mimo jiné vlastnil obchodníka s ropou Litasco se sídlem v Ženevě, rafinérie v Rumunsku a Bulharsku a podíl v rafinérii v Nizozemsku. Už v roce 2023 se Lukoil zbavil velké rafinerie na Sicílii. Dosud mu patřila také síť čerpacích stanic v cizině včetně USA. Společnost ovládala i podíly v ropných projektech například v Egyptě, Ázerbájdžánu, Uzbekistánu a Iráku.
Společnost Gunvor založil Törnqvist společně s ruským miliardářem Gennadijem Timčenkem, který bývá považovaný za blízkého přítele ruského prezidenta Vladimira Putina. Oligarcha se dostal na americkou sankční listinu už po anexi Krymu v roce 2014 a tehdy také prodal svůj podíl v Gunvoru. Životní okamžik pro Törnqvista ale přichází až nyní s dohodou s Lukoilem.
The Wall Street Journal (WSJ) uvádí, že obchod musí schválit Washington a Londýn, který na Lukoil rovněž uvalil sankce. Pokud vše projde, švédský podnikatel významně rozšíří své komoditní impérium. Detaily odkupu nebyly zveřejněny, zdroje amerického deníku ale tvrdí, že by zahraniční majetek ruské ropné společnosti mohl být oceněn na dvacet miliard dolarů.
Törnqvist měl s Ruskem dlouho dobré vztahy
Média však řeší, zda Törnqvist nepřislíbil Lukoilu případný opětovný odprodej aktiv po zrušení sankcí. „Torbjörn žádné takové záruky nikomu nedal. Žádná taková klauzule o zpětném odkupu neexistuje,“ uvedl podle WSJ mluvčí Gunvoru Seth Pietras. Sám Törnqvist podle Bloombergu uvedl, že dohoda představuje „čistý rozchod“. Firma je prý připravena utišit veškeré obavy, které se týkají možného pokračujícho vlivu Lukoilu.
Jenomže finanční vyrovnání by mohlo být složité, jelikož se západní banky obávají transkací, které se týkají Ruska. Má se tak za to, že by Gunvor mohl část zisků z operací odkládat a vyrovnat se s Lukoilem po válce. Velmi rychlá dohoda unijního byznysmena s Lukoilem každopádně budí podezření a patrně povede k novým dohadům o jeho vztahu k Rusku.
Törnqvist se dal dohromady s Timčenkem v devadesátých letech a Gunvor se stal průkopníkem v dodávkách ruské ropy z estonského Tallinu. Firma se rychle rozrůstala a vždy se spekulovalo o tom, zda Putin napomohl k úspěchu tohoto byznysu. „Nepopíráme, že máme vynikající kontakty,“ řekl Törnqvist Reuters v jednom ze vzácně poskytnutných rozhovorů v roce 2007. Dodal však, že je nesmysl zatahovat do toho Putina.
Po anexi Krymu a odchodu Timčenka se firma začala soustředit na nové oblasti, především na americký LNG. Vztahy s Ruskem ale zcela nezpřetrhala a udržela si podíl v petrohradském terminálu. Törnqvist údajně navštěvoval moskevské sídlo státní společnosti Rosněfť až do invaze na Ukrajinu.
