Hledám práci, zn.: propustila mě Jitona

Daniel Tácha
Na 140 lidí přijde o práci u soběslavského výrobce nábytku Jitona. To výrazně ovlivní trh práce v Táboře, kde je více než desetiprocentní nezaměstnanost.

Lidé z Jitony organizují spanilé jízdy ze Soběslavi do Tábora. Vezmou jedno auto, podělí se o náklady na benzin a jedou hledat práci. Šanci na úspěch mají v nábytkářském oboru ale minimální. Ke konci dubna se společnost chystá propustit okolo 140 lidí.
„Máme zhruba 260 volných míst. Firmy hledají zejména obchodní zástupce, finanční poradce, pojišťovací agenty. Jsou místa pro šičky, dělníky na sázení stromků, řidiče, ale co se týká třeba truhlářů, nenabízí se ani jedno volné místo,“ říká Dagmar Kulvaitová z táborského úřadu práce.
Vždy záleží na konkrétní pozici, ale podle ní se platy v Táboře pohybují od deseti tisíc do patnácti tisíc hrubého.

Práce je v Táboře. Za jedenáct tisíc hrubého

Propuštění zaměstnanci z Jitony však namítají, že to neplatí vždy a doslova. „Patnáct tisíc hrubého jsou ucházející peníze, ale problém je v tom, že vám už nikdo neřekne, kolik je v tom přesčasů, a že další tisíce padnou na dojíždění,“ říká například Libuše Vaverová, která odmítla nabídku firmy pracovat v Klatovech nebo Třebíči. Raději hledá práci v Táboře. Podobně beznadějně hodnotí pracovní situaci v Soběslavi, kde míra nezaměstnanosti přesahuje dvanáct procent, většina propuštěných zaměstnanců.
Jan Korintus pracoval v Jitoně dvanáct let. „V Táboře hledám práci řidiče, ale je to lumpárna, nabízejí jedenáct tisíc korun hrubého a chtějí, aby člověk jezdil od nevidím do nevidím,“ stěžuje si Korintus.
Ve svém oficiálním prohlášení Jitona uvedla, že propustí 140 lidí. Sami zaměstnanci ale tvrdí, že jich zřejmě bude více. „Podnik zaměstnává zhruba 220 lidí, asi 50 si chce nechat v takzvané sesazovně, kde se připravuje materiál na dřevotřísku, snadno si tedy spočítáte, kolik lidí přijde o práci,“ říká Milan Bína, který věří, že zůstane v sesazovně. Jiní zaměstnanci jsou skeptičtější. „Otázkou je, jak dlouho se sesazovna udrží. Už teď nás posouvají z dílny na dílnu, protože pro nás nemají práci. Panují velké obavy, že zavřou i ji, a na dlažbě budeme všichni,“ míní Edita Hoffmannová. Podle Dagmar Kulvaitové by celkové zavření soběslavské Jitony bylo ještě citelnější ranou pro Tábor než jen současné omezení výroby. Její obavy nepřímo potvrzuje i ředitelka kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR v Soběslavi Jana Dvořáková. „Situace s volnými místy v Soběslavi není vůbec jednoduchá, více příležitostí se bezpochyby a tradičně nabízí v Táboře,“ podotýká. Na Tábor se podle ní musejí obrátit i ti, kteří se budou chtít rekvalifikovat.

O rekvalifikaci nestojí

„Na nějakou rekvalifikaci jim s prominutím kašlu. Jsem vyučený v oboru a svoji práci ovládám. Než dojíždět do Tábora za jedenáct, dvanáct tisíc korun hrubého, to jsem raději rozeslal životopisy do Dánska a ozvaly se mi hned dvě firmy,“ říká dvaadvacetiletý Michal Šídlo. V Jitoně pracoval čtyři roky. Podobný názor má další z mladších zaměstnanců Jitony. Představuje se jako Jiří, ale celé jméno uvést nechce. „Na doporučení jsem našel místo na obsluhu CNC strojů v Táboře i v Soběslavi, peníze jsou lepší než tady, takže mám radost,“ líčí. Podle Kulvaitové je Jitona významným zaměstnavatelem na Táborsku. „To, že omezuje výrobu, je špatná zpráva, protože Soběslavsko má nejvyšší míru nezaměstnanosti v regionu. Ale celková situace na Táborsku není o mnoho lepší,“ vysvětluje Kulvaitová.
Její kolegyně Jana Dvořáková ze Soběslavi dodává, že Soběslavští mají větší šanci najít práci v Táboře. „Navíc si mohou přijít i na větší peníze. V Soběslavi jsou práce kolem deseti tisíc hrubého,“ uzavírá.