Hlídači hřišť

Čučí ze svých kukaní a tváří se při tom velmi důležitě.

Nevrlí starci, kteří si na stará kolena vydělávají hlídáním hřišť. Jako malý jsem s kamarády hodně sportoval. Bohužel jsme nechodili do oddílu, tudíž nám nebylo dovoleno vkročit na žádné z oficiálních sportovišť. Museli jsme mrzutě pokukovat po hloučcích fotbalistů nebo hokejbalistů, kterým to dopřáno bylo. Naše alternativa? Tak třeba hokejbal jsme hrávali na parkovišti. Ráno pak nalezli řidiči kapoty a skla svých aut plné otisků od tenisáku. Na tenis jsme měli zeď viaduktu. S provizorně nalajnovanou sítí, která se klikatě vinula mezi reklamními billboardy. Nevím, jak je to v Písku, ale tam, kde jsem vyrůstal já, byl hřišť zoufalý nedostatek. Anebo dostatek, ale většinou je ze svých kukaní hlídali nerudní dědkové.