Hokejový bouřlivák přišel o nohu | E15.cz

Hokejový bouřlivák přišel o nohu

Eva Streichsbierová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Bývalý vynikající hokejový útočník Jaroslav Holík zůstává svůj i v době, kdy na tom není zdravotně nejlépe.

Vždycky byl tím, kdo se nebál říkat lidem pravdu přímo do očí, ačkoliv se to většině z nich absolutně nelíbilo. Proto ho také mnozí zařadili jednou provždy do kategorie hulvátů a neustálých kritiků.

„Všichni tvrdí, že čtvrtfi nále na mistrovství světa dvacítek je úspěch, já to tak ale nevidím. Pořád jsme přece Česko a měli bychom patřit k těm nejlepším hokejovým zemím na světě,“ spustil první dávku kritiky na juniorský výběr, který na přelomu roku bojoval na šampionátu v Kanadě. Ze hry o medaile vypadli čeští mladíci ve čtvrtfi nále po porážce s Ruskem 1:2 v prodloužení.

Lékaři museli zvolit radikální řešení

„Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že u nás je v hokeji samá protekce. Jako třeba Krejčí ze Slavie. Však ten taky zavinil, že jsme s Ruskem nakonec prohráli,“ hartusil Holík na mladého českého beka, který byl v nastavení zasažen holí do obličeje a zůstal ležet na ledě. Jenže rozhodčí faul neviděl a následná akce rozhodla. „On se chytí za pusu, odhodí rukavice a my dostaneme gól. Že to byl faul, to ho neomlouvá. I kdyby měl vyražené zuby, což on neměl, a dokonce ani žádný škrábanec, tak přece v takový moment nemůže přestat hrát. Pro mě to není bek, ale kaskadér,“ nešetřil mladého reprezentanta.

Skoro celý šampionát, na němž se představil také Holíkův vnuk David Musil, sledoval bývalý kouč v nemocnici. Zhruba týden před Vánocemi museli lékaři jedinému trenérovi, který kdy dovedl českou juniorskou reprezentaci k titulu mistrů světa, amputovat levou nohu pod kolenem.

„Paní doktorka mi řekla, že dělala, co mohla, ale že mi ji musí vzít, jinak budu do pěti dnů pryč,“ prozradil Holík. „Co na takovou věc můžete říct, samozřejmě jsem souhlasil,“ dodal.

Zdravotní problémy provázejí hokejovou legendu, která svoje nejlepší léta strávila v Dukle Jihlava, už dlouho, ale za poslední dva roky nabraly na intenzitě.

Psychika pracuje, ale díky rodině to nevzdává

„Někdy na podzim 2010 jsem spadl na chalupě a naštípl si nohu v krčku. Pak jsem se dal dohromady aspoň tak, že jsem mohl chodit o berlích. Jenže když jsem byl potom za dcerou v Americe, tak se mi začaly dělat díry v malíčku. Nejprve mi tedy vzali ten a teď museli říznout až pod koleno,“ povzdechl si.

Řadu let už také bojuje se vzácnou nemocí krve. „To s tím ale nesouvisí, tohle byla nějaká gangréna. Ani nevím, z čeho to vzniká. Na druhou stranu je pravda, že moje nemoc ovlivňuje uzdravování. Zatímco ostatním vezmou nohu, přetáhnou kůži a zašijí, tak mně to pořád praská. Musím brát kortikoidy a kvůli nim se mi všechno špatně hojí,“ dodal.

Možná ještě hůř než fyzicky je na tom legendární hokejový bouřlivák aktuálně psychicky. „Pořád si říkám, jestli to má ještě cenu. Ležím, koukám do stropu a přemýšlím, jak to bude, až mi dají protézu. Jestli aspoň budu moct trochu chodit. To jsou myšlenky, které se mi točí v hlavě pořád dokola,“ svěřil se havlíčkobrodský rodák. „Jo, zatím si vždycky řeknu, že kvůli manželce, dětem a vnoučatům bych tady ještě nějakou dobu měl vydržet. Ale jestli to takhle půjde dál, tak nevím. To se pak mění strašně rychle,“ neskrýval obavy Holík.

Autor: Eva Streichsbierová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video