Rostou! Po chudém červenci houbaři zase plní košíky. Za hříbky, klouzky nebo liškami ani nemusí jezdit za Prahu.
Rozhovor v mykologické poradně přeruší telefon. Volá vyděšená žena. Má strach, neví si rady.
„Po rozříznutí zežloutne? To bude žampion zápašný… Ano, určitě… Když jste ho obalila, to jste ho asi ještě nesnědla, ne… Snědla, aha,“ přemítá předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa. Žena na svůj omyl naštěstí nedoplatila. „To je houba, po níž vám může být nejvýš špatně od žaludku,“ vysvětluje Landa.
Ta paní se ale na ni ptala dost pozdě, ne?
Někdy se stává, že lidé nejdřív houby snědí a až pak je určují. Začnou prostě pochybovat. Byla to opravdu ona? A teprve pak se na nás obracejí.
To se vám stává často?
Naštěstí jen občas. Ale zrovna včera tu byla paní s polévkou. Shodou okolností si taky uvařila žampion zápašný.
Lidem se evidentně s jedlými žampiony dost plete.
Je hodně rozšířený. Ušlechtilé druhy žampionů jsou naopak vzácnější.
Žampion lesní: Jak ho poznat a využít? >>>
Můžete pomoct i člověku, který spořádá smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou?
V podstatě jen určením houby. S akutními problémy se samozřejmě musí obrátit na lékaře. Pokud si myslí, že snědli hodně jedovatou houbu, musí to udělat co možná nejdřív.
Není horko, prší. To je ideální houbařský čas.
Houby jsou teď téměř na vrcholu svého růstu, i když maximum mívají většinou až v září. Předpověď je i na zbytek měsíce pro houbaře příznivá, takže by měly růst dál.
Červenec byl ovšem houbařsky slabý.
Nedá se říct, že by houby nerostly, lidé nacházeli všechny druhy. Ale v malém množství. Červenec byl velmi chladný měsíc, v průměru měl jen patnáct stupňů. To letním houbám jako jsou hřiby, lišky, holubinky nebo ryzce nesvědčí. Deště, které se nám zdály dostatečné, nepokryly sucho z předešlých měsíců. V posledních dnech už napršelo dost.
Daří se houbám i přímo v Praze?
Metropole je přírodně hodně pestrá, leží v kotlině, má vyvýšení i různá geologická podloží. Proto tu můžeme najít hodně druhů. Houby jsou hodně přizpůsobivé, objevují se i v parcích a na sídlištích, kde vyroste třeba jen malý lesík s několika stromy. A za pár let tam najdete klouzky.
Ani s lesy to tu není špatné.
Kvůli rozrůstání města jich část ubyla, ale najdeme tu třeba drobné chráněné rezervace, jako je Troja, Drahanské údolí nebo Divoká Šárka.
A kde bývají největší „žně“?
Velmi zajímavým místem pro houbaře je třeba Klánovický les nebo Modřanská rokle.
Prahu ovšem taky trápí prach i všemožné zplodiny. Je vůbec bezpečné tu houby sbírat?
Lidé se rozhodně nemusejí bát. Průmysl odtud téměř zmizel. Platí, že bychom neměli sbírat houby v blízkosti rušných silnic, dostává se tam do nich olovo a jiné těžké kovy. To se ale týká vzdálenosti zhruba do třiceti metrů.
Radioaktivní houby kvůli jaderné katastrofě ve Fukušimě tu asi taky nemáme.
To je samozřejmě nesmysl.
Otrava houbami: Poznejte včas její projevy >>>
Jsou houby zdravé?
Zvláštní výživné hodnoty nemají, ale jsou v nich látky posilující imunitu. Třeba rezavec šikmý se používá jako doplněk při léčbě rakoviny.
Dají se houby jíst syrové?
Rozhodně je doporučujeme uvařit. Třeba hřib kovář nebo koloděj jsou za syrova jedovaté, ale po uvaření jsou neškodné.
Jsou Češi „vzdělaní“ houbaři? Vědí, co sbírají?
Máme tu silnou tradici, která se často předává v rodinách, stejně jako znalost hub. Vyšla řada knih, atlasů a snad i Česká mykologická společnost přispěla k osvětě. V dnešní době lidé hledají informace i na internetu. Na ty ale nelze úplně spoléhat.
S jakou nejvzácnější houbou za vámi lidé do poradny přišli?
V poslední době často chodí s bělolanýžem obecným, který se objevuje hodně zřídka. Za svůj život jsem ho viděl jen párkrát. Teď jich v krátké době přinesli pětadvacet. Budeme zkoumat, čím to může být.
Řada houbařů nevyrazí s košíkem, dokud měsíc nezačne dorůstat. Může na tom něco být, nebo je to jen lidová pověra?
Nevím o tom, že by existovala závislost fází měsíce a množství nalezených hub. Ale klidně ať to mezi lidmi žije dál. Je pravda, že v našem kalendáři fáze měsíce najdou.
