Hradec je absolutně mrtvé město. Proto potřebuje dobrý klub

Třetí týden v říjnu už sedmnáct let patří v Hradci jazzu. Chtít v tomhle termínu vyrazit na kávu s Martinem Brunnerem je holé šílenství. Královéhradecký muzikant, zakladatel a šéf uznávaného festivalu Jazz Goes to Town žije jen a jen svojí akcí. Neustále vyřizuje telefonáty, domlouvá se s manažery kapel, řeší problémy zvukařů, odpovídá na dotazy novinářů, a když je potřeba, je z něho technikář, který stěhuje aparaturu, nosí muzikantům vodu nebo ručníky.
Letos ho ke všemu víc než kdy jindy trápí ještě jedna věc, rozpočet. „Peněz je čím dál míň. Kvůli ekonomické krizi nám odešli někteří sponzoři, takže musíme mnohem víc počítat. Dokonce jsme kvůli tomu zeštíhlili program,“ přiznává hlavní organizátor prestižní kulturní akce, která začala v pondělí 10. října a končí v sobotu 15. října.

Tři festivalové dny jsou za vámi. Na co se diváci ještě můžou těšit?

Určitě na závěrečné hlavní večery. V pátek se představí v Aldisu evropští jazzmani a na sobotu jsme pozvali vůbec největší hvězdu, která kdy v Hradci byla. Je to muzikant, který za rok prodal pětatřicet milionů desek. Obrovská kulturní osobnost.

Myslíte Jacka Bruce?

Ano. Bezvadný kytarista, fantastický zpěvák, skladatel, který píše nezvyklé písničky. Pokud to někdo neví, hrál s Ericem Claptonem v kapele Cream. V době své největší slávy byli první v hitparádách a Beatles až třetí. Bruce je navíc excelentní hráč na basovou kytaru, kterého zatím ještě nikdo nenásledoval. V několika oblastech je to světová špička. Doufáme, že bude plno.

Jak těžké je dostat sem takovou hvězdu?

Ze začátku jsem měl trochu obavy, zda to vůbec vyjde. I když jsem už v Hradci měl různé slavné umělce, vždycky to byli jazzmeni a ti jsou v tomhle trochu jiní. Je to takový můj splněný sen. Bruce a Cream jsem pouštěl už na základce na školní diskotéce. Začal jsem to sondovat, poptávat se a ukázalo se, že Bruce není jen rocker, že má rád blues a jazz, že by ho to i zajímalo. Bohužel ale měl nějaké zdravotní problémy. Trvalo to asi osm let. Zdálo se, že je to marné. Psal jsem e-maily na jeho stránky, nikdo nereagoval.

Kdy jste začal tušit, že to může vyjít?

Po osmi letech se mi najednou ozvala Bruceova dcera a začala mi posílat pozvánky na jeho koncerty. Tím jsem s ním získal první hmatatelný kontakt. A jednoho dne konečně přišla nabídka, že má evropské turné. Neváhal jsem ani chvíli. I v době, kdy nemáme peníze, se snažím, aby Hradec a jeho festival byl v něčem jiný. To mě totiž vždycky zajímalo. Chtěl jsem a stále chci dělat nejlepší jazzový festival v republice. Festival hodný salonu republiky. To je také hlavní důvod, proč i letos, kdy je bída, přinášíme v programu osobnost, která nikdy nehrála v Česku ani v Československu. Snažili jsme se překvapit.

Pro pravidelné návštěvníky festivalu je možná překvapením, že se letos všechny koncerty zatím odehrály pouze na dvou scénách. Ve studiu Divadla Drak a v klubu Kozinka.

I to je především z úsporných důvodů. Hrát na víc místech znamená převážet aparaturu, pokaždé znovu postavit a zase sklidit scénu, a to všechno stojí peníze, které nemáme. A druhý, ne nepodstatný důvod je ten, že v Hradci není mnoho prostorů, kde se dá hrát. Chybí tu pořádná klubová scéna. Je omyl myslet si, že jde koncertovat v kdejaké hospodě. Loni jsme se třeba snažili udělat dvě vystoupení v bývalém Pit Bulžije lu a dopadlo to katastrofálně. Ne každý má totiž na to, dělat v podniku kulturu, aby to nějak vypadalo. Proto bych si moc přál, aby se klub Kozinka, který se otvíral tak trochu kvůli našemu festivalu, udržel. Snad pak Hradec začne trochu žít.

Vám přijde mrtvý?

Absolutně. Všechno je tu natřené, upravené, načančané, uklizené. Lidé způsobně nastupují do autobusů a trolejbusů, ale nežijí. V devět hodin večer není po městě vidět ani noha. To není skutečný život. Je hezké, že tu máme Balonové nebe, dožínky, Slavnosti královny Elišky a spoustu dalších akcí, ale mně chybí klub, který je pro Hradečáky, aby měli kam chodit, kde se potkávat. Tady se dělají nejrůznější akce, ale ta kultura, po které z magistrátu stále volají, je jinde. Ta vzniká z party lidí, v místě, kde se schází kamarádi, umělci, nadšenci. Hradec nežije pospolu, proto potřebuje dobrý klub. A ne jeden.

Zatím jsme se točili hodně kolem peněz. Jaký je váš letošní rozpočet?

Milion šest set tisíc korun.

A kolik byste si přál?

Tak tři miliony korun. Jinak je to žebrota!

Třeba je to taková zkouška, jestli se to dá udělat i za míň.

Na to mám jednoduchou odpověď. Pronájem, zvukař, osvětlovač, to jsou nákladové položky, které musíme vždycky zaplatit. To znamená, že ten festival už nemá kam jít níž. Jedna možnost je hrát akusticky, venku nebo potmě. Touhle cestou rozhodně jít nechceme. V tom případě musíme šetřit na dramaturgii. Nedělat drahé položky, ale superkvalitní. Pečlivě mapovat kvalitní soubory, třeba evropské. To jsou kapely, které jsou levnější. Nejsou sice tak slavné, ale jsou plné vynikajících muzikantů. Tady by se ještě nějaká koruna dala ušetřit. Ovšem musím říct, že takový Československý jazzový festival v Přerově má ve svém programu tři americké kapely každý rok. Jejich festival má hned tři hlavní večery a v každém minimálně tři výrazné umělce. Je to excelentní festival. Kam se na něj dneska hrabeme. Tam je ale primátor šéfem nadace jazzového festivalu a plně ho podporuje. A je také fakt, že tam nemají Balonové nebe nebo nábřeží kdekoho. Pořádají jen několik akcí a ty plně podporují.

A jaký by tedy měl být Jazz Goes to Town?

Moc bych si přál, aby se, stejně jako třeba Smetanova Litomyšl, vžil jednou pojem Hradec a Jazz Goes to Town. Hradecký festival by mohl být nejlepší ve státě, ale musel by dostat nějakou tu korunu navíc. Bez toho to nejde.

Máte pocit, že si město jazzu neváží?

Od doby, kdy jsme začínali, se hodně změnilo. V posledních letech se tu razí trend, takové neustálé všelidové zábavy. Je to hrozně rozdrobené. Jedna akce přebíjí druhou. Třeba proti nám jde už několik let divadelní festival Čekání na Václava. Když to začalo, zaznamenali jsme určitý odliv diváků. My zase určitě nějaké přetahujeme jim. Připadá mi zbytečné, aby se dvě takhle velké akce tloukly. A obě jsou za peníze daňových poplatníků.

Kdo by to měl koordinovat?

Od čeho je na městě kulturní komise? Koordinace akcí fungovaly už za dávného režimu. Dneska si o nějaké komunikaci s městem můžeme leda nechat zdát. Vždycky si mezi sebou vyměníme úřední papíry a tím to končí. Co bylo, co bude, kdy, na to se nikdo neptá.

Martin Brunner

- Jazzový flétnista je známý především jako organizátor mezinárodního jazzového festivalu Jazz Goes to Town, který v Hradci v roce 1995 založil.
- Účinkoval například v souborech Venitil Duo, Kontraband nebo Jazz Fragment.

Vrcholy festivalu

- v pátek 14. října (19.00) KC Aldis: 1. hlavní festivalový večer The East-West European Jazz Orchestra Twins feat. D. Pratiwi, R. Carniaux, O. Štveráček, A. Krasilnikov European Jazz Ensemble vstupné 200 korun

- sobota 15. října (19.00) KC Aldis: 2. hlavní festivalový večer Fanfán Tulipán Milan Svoboda Quartet Jack Bruce & His Big Blues Band vstupné 700 korun