Hradiště: město, kde to žije

Co se na životě v Uherském Hradišti líbí jeho obyvatelům? A proč si ho oblíbily některé známé osobnosti?

V Uherském Hradišti jsou lidé z téměř devadesáti procent šťastní. Tedy alespoň podle loňského průzkumu, ve kterém společnost Timur oslovila místní obyvatele. Aktuální anketa Sedmičky mezi známými osobnostmi, které mají k městu vztah, výsledek potvrdila.

„Tady pro mě svítí slunce, i když je dvacet pod nulou,“ říká například herečka Květa Fialová, která teď pravidelně dojíždí na hostování do Slováckého divadla.

Hradišťanům se podle průzkumu líbí, že mají prostor k provozování koníčků, žijí v čistém prostředí a nechybí jim vzdělávací instituce různých stupňů. Tomu dali nejvíce bodů. Kdyby známkovaly známé osobnosti, na pomyslném stupni vítězů by byl duch města.

„Na Hradišti se mi líbí taková ta „maňána“ atmosféra. Mám tady věrné přátele, obdivuju místní folklor i buchlovské kopce v okolí,“ podotýká herec Otto Kallus známý ze seriálu Velmi křehké vztahy.

Zpívající město

Do rodného města se z Prahy právě kvůli atmosféře vrací také lékařka Vladimíra Strnadelová. „Lidé jsou tady živí, bezprostřední, neopakovatelní. Město žije i o víkendu. Bydlím řadu let jinde, ale tady je to pořád můj domov,“ dodává Strnadelová.

Poslanec Petr Nečas tvrdí, že není zpěvnějšího města. „Strávil jsem tady dětství, mládí a založil rodinu. Navštívil jsem většinu měst u nás. Nenašel jsem ale místo, kde by se tolik zpívalo,“ říká Nečas.

Režisér Juraj Jakubisko, který Hradiště přirovnává k festivalovým Karlovým Varům, zase přijíždí na Letní filmovou školu. „Vždy, když sem přijíždím, tluče mi srdce vzrušením.

Vím, že dříve tady byly promítací sály nedokonalé, ale teď se daří dělat filmovou školu na vyšší úrovni. Hradišti závidím, protože podobný festival byl i u nás na Slovensku, ale scházelo tam fandovství, jaké vidím tady,“ dodává Jakubisko.

Některé osobnosti se do města na řece Moravě vracejí s nostalgií. „Přišel jsem tady o panictví, abstinenci a plachost. Vracím se proto velice rád s nadějí, že bych mohl při troše štěstí přijít ještě o něco,“ říká herec Václav Postránecký, který zde začínal svou kariéru ve Slováckém divadle.

Jako na první lásku vzpomíná na angažmá v hradišťském divadle také Břetislav Rychlík. „Pravidelně se do Hradiště vracím za přáteli a možná tam zakotvím, až přijde důchodový věk,“ plánuje režisér.

Z odpovědí vyplývá, že kultura je hradišťskou silnou stránkou. Za tu slabou Hradišťané jednoznačně považují absenci veřejných záchodů, hluk, dopravní zatížení i málo pracovních příležitostí ve městě.

Mám to tady velmi rád, i když je pravdou, že mé povolání vyžaduje jiné prostředí. Proto mířím za výdělkem do Prahy, případně za hranice,“ potvrzuje dramaturg a hradišťský rodák Jan Gogola starší. V lednu bylo v uherskohradišťském regionu bez práce 10,5 procenta lidí, což celostátně patří k nižšímu průměru.

Stín minulosti

Důležité je pro Hradišťany i zlepšení kvality zdravotní péče v nemocnici. Rodák Miroslav Náplava, který cestuje po celém světě, vidí zase jiný problém. „Co mi dělá vrásky, je budova Slovače, která hyzdí centrum města,“ upozorňuje Náplava.

Herec Kallus by uvítal lepší restaurace. „Když chci někam vzít přátele na večeři, není vlastně kam. Bývalo to lepší,“ tvrdí Kallus. Režisér Radim Špaček má Uherské Hradiště díky Letní filmové škole spojené s živelností, upřímností a mládím.

„Před několika lety jsem ale narazil i na nechvalně známou minulost města, symbolizovanou bývalou věznicí. Přeji všem Hradišťanům, aby před ní nezavírali oči,“ dodal. Stejný názor zastávají i ti, kteří podepisují Petici za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti. Jen v internetové verzi je v této době přes čtyři sta jmen.