Hrají a zkoušejí tak, až jim stoupá pára od úst | E15.cz

Hrají a zkoušejí tak, až jim stoupá pára od úst

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Byli dávno před televizí a internetem a dost možná, že tu budou i po nich. Divadelní ochotníci.

„A vzal jste si teplé prádlo?“ Touto otázkou vítá herečka ochotnického divadla U Lípy Jana Čerňavová náhodné diváky, kteří chtějí shlédnout zkoušku před premiérou. Domovskou scénou divadla je restaurace U Lípy v ostravské Hrabové. Na scéně i na sále je pořádná zima.
„Někdy je to řehole. Jsme navlečeni v bundách a kouř nám chladem stoupá od úst,“ popisuje Čerňavová drsné podmínky ochotníků. Ovšem ostravský soubor je na potíže zvyklý. A to už od 15.února roku 1949, kdy divadlo vzniklo v ostravských Vítkovicích na dole Jeremenko. Vůbec první hrou souboru byl před šedesáti lety Ondráš, pán Lysé hory. Podle údajů z kroniky tehdejší prostory závodního klubu dvakrát nevyhovovaly. Nijak výjimečné proto nebyly ani zkoušky v tehdy uzamykatelné a vytápěné čekárně autobusové zastávky před bránou dolu. Premiéra Ondráše se odehrála v sále pohostinství U Kotase v Hrabůvce.
Příchozí jsou vražděni
Pak přišly zlaté časy souboru, kdy si s nimi zahráli i takoví herci jako Josef Bek nebo Radovan Lukavský. Svízelné období nastalo opět až s rokem 1993. Skončil důl Jeremko a s ním i závodní klub. Od té doby našli divadelníci azyl U Lípy a zůstali v něm dodnes.
„Jsem rád mezi lidmi. Drží mi můj unavený mozek nad vodou,“ vysvětluje důvody, pro které se dal k ochotnickému divadlu, čtyřiapadesátiletý důchodce Tomáš David. Divadlo hrál už na vojně, věnuje se mu třicet let. Nedávno se přestěhoval z Opavy, kde hrával v místních happeningových představeních typu Pobřežní hlídka. V Ostravě si našel Divadlo u Lípy a hned dostal roli profesora Luciana Tomba v nově nazkoušené hře Hrobka s vyhlídkou. „Hraji šíleného výzkumníka, švihlá dcera Dora každého vraždí. Kdo přijde, zůstane pod kytkama,“ vysvětluje Tomáš David stručně obsah nové hry, se kterou divadlo obráží své štace. Nad tím, že ochotnictví není výdělečnou záležitostí, Tomáš David jen pokrčí rameny. „To víte, že mým snem by bylo zahrát si někdy za nějaké peníze. Ale to nakonec není rozhodující,“ svěřuje se.
Herci složení z řidičů, podnikatelů, profesorek i IT specialistů připouštějí, že jejich představení navštěvuje stále více lidí. „Možná se rozkřiklo, že umíme dělat divadlo na slušné úrovni,“ doufá režisér a herec Petr Rada. Čtyřicetiletý jednatel obchodní společnosti pochází z Loštic, u ochotníků hráli jeho otec i dědeček. Když se přestěhoval do Ostravy, okamžitě se objevil U Lípy. „Ochotnických divadel toho klasického typu v Ostravě moc není,“ vysvětluje Rada, proč je právě tady už dvanáctým rokem.
K divadlu se spíš více hlásí ženy než muži, i když mužů je prý zapotřebí více. „Ti, kteří ty hry píší, prostě tvoří více mužských rolí,“ vysvětluje devětatřicetiletá úřednice Jana Čerňavová, která se divadlu věnuje už jedenáct let. Když se hraje U lípy
Asi nejoblíbenější scénou divadelníků je ta domovská. Když se hraje U lípy, diváci sedí na stolech a ti s větší smůlou už musí stát. Vstupné je dobrovolné, a tak se v kase občas objeví i knoflíky. Pokud už divadlo něco vydělá, padnou výdělky na dopravu, kulisy a především na licence k jednotlivým hrám. „Za licenci zahraničního autora zaplatíte i dvacet tisíc korun a pak různá procenta ze vstupného,“ osvětluje tuto problematiku další z dlouholetých členů souboru, jednačtyřicetiletý Marcel Stejskal. Člověka neznalého věci překvapí, že autoři divadelních her na to mohou být podobně jako rajčata v supermarketu. „Třeba teď má Dilia slevu na francouzské autory. Je to třeba sledovat,“ říká Stejskal.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.