Žádný stres, slzy, ani křik.
V ostravské čekárně Nadi Skibové vládne pohoda. A to se živí jedním z nejméně oblíbených lékařských řemesel: vrtá lidem zuby. Jenže to dělá něžně, na její zubařské křeslo se dospělí ani děti nebojí.
„Dodneška vidím svou zubařku z dětství. Měla sto kilo, cpala mi do pusy své velké prsty, k tomu na mě řvala. Vím, že chci být její přesný opak,“ říká třiatřicetiletá lékařka.
Zda je zubař zručný a zda má potřebné vědomosti, to podle ní není to první, čeho si pacienti všimnou. Ze všeho nejdřív postřehnou, jak se k nim jejich lékař chová. „Přístup k pacientovi je důležitý. Dobrý zubař musí umět s lidmi cítit, snažit se, aby se ho pacienti nebáli.
U dětí to platí dvojnásob,“ povídá Skibová, matka dvou dětí, osmileté Báry a pětileté Madly.
Pohádky v křesle
Že to s dětmi umí a že na ně myslí, toho si všimla i Síť mateřských center České republiky a udělila zubařce značku Společnost přátelská rodině. Ocenění dostávají lidé i firmy, které pro děti dělají něco navíc. „Když děti přijdou do ordinace, začnu si s nimi povídat. Kam chodí do školy, do školky, holkám pochválím tričko, mluvím s nimi jako kamarádka, ne jako zubařka,“ povídá Skibová.
Děti, které k ní sedají na křeslo, neznají slovo vrtačka. Paní zubařka jim zásadně říká, že jim zub osprchuje. A když musí některý ven, popovídá jim
k tomu pohádku o zoubkové víle. „Vytržený zub si děti mají dát večer pod polštář. Víla jim ho v noci vymění za dárek, který si přejí,“ vypráví zubařka.
Na děti její přístup platí. „Naše holky tam chodí moc rády. Nejdeme k paní zubařce, ale k tetě Nadi. V čekárně je dětský koutek s hračkami, jen co vejdeme do ordinace, už si s nimi povídá. Je citlivá a hravá a krásně toho využívá při práci. Dokonce sem za ní jezdí s dětmi i má sestra. Až z Kroměříže,“ líčí jedna z pacientek Edita Kozinová.
S Naďou Skibovou jsou už pár let kamarádkami. Setkaly se v plavání pro malé děti, když byly obě poprvé na mateřské. Neznaly se, ale padly si do oka. A tak vznikla Chaloupka, moravskoostravské centrum pro děti a rodiče. Sídlí kousek od centra a mámy, tátové
a děti se v něm potkávají už šest let. „Vysnily jsme si ji a teď ji máme,“ usmívá se Edita Kozinová, ředitelka Chaloupky.
Čundr bez kartáčku
Naďa Skibová je podnikavá po otci. Ekonom a manažer, muž podnikavého ducha, možná trošku doufal, že jej bude dcera následovat. „Když mě jako holku brával na služební cesty, radoval se, že jsem taky podnikavá. Asi byl trochu zklamaný, když jsem si vybrala medicínu,“ říká zubařka.
Lékařství si vysnila už jako malá. „Tvrdila jsem, že ze mě bude onkolog a najdu lék na rakovinu,“ vypráví Skibová. Nakonec si vybrala stomatologii. „Zalíbilo se mi, že je to tvůrčí práce. Manuální,“ vzpomíná na počátky studií v Olomouci.
K medicíně nakonec přivedla i svého manžela Petra. „Začali jsme spolu chodit těsně před mou maturitou, to mi bylo sedmnáct. On začal studovat Báňskou, hornicko-geologickou fakultu, a pak se z recese přihlásil i na medicínu. Chtěl našim kamarádům dokázat, že není problém se tam dostat,“ vypráví Skibová. Její partner uspěl a chtěl ukázat, že ani postrach všech mediků, zkouška z anatomie, nic není. „A když ji udělal, řekl si, že by byla škoda medicíny nechat. Tak vystudoval obojí. Je hornický inženýr i doktor,“ říká jeho žena.
Dva lékaři v jedné domácnosti, to není v oboru žádná výjimka. Ale podle toho to
u Skibů doma taky vypadá: „Pediatr naše děti skoro nezná. Když jsou holky nastydlé, řeší to manžel, jeho oborem je ušní-nosní-krční. K pediatrovi chodíme jen na očkování,“ popisuje zubařka Naďa Skibová.
Její manžel a práce, to byly dva důvody, proč se rodačka z Petřvaldu na Karvinsku po studiích v Olomouci usadila v Ostravě. „Teď už jsem tu doma,“ říká jednoznačně.
Město se jí dostalo pod kůži. „Mám to tady ráda. Komenského sady na jaře a v létě, Kuří rynek s kavárnou nebo když přijede kinematograf, dvojhalí na Karolině nebo osvětlená vysoká pec, v noci je překrásná,“ usměje se a ukáže rovnátka, která jí obepínají zuby. „Nosím je dva roky, to víte, zubař by měl mít zuby hezké. Kolikrát za den si je čistím? Nejmíň třikrát. Někdy častěji. Ale když jedeme na dva dny na čundr, občas na kartáčky zapomeneme,“ dodává.
