Hřbitov zvířat zničila chamtivost lidí

Jen pár metrů od domu Jaroslava Růžičky z Otovic leží skutečný unikát. Na přelomu 19. a 20. století tady ras z bečovského panství Josef Leistner založil psí hřbitov, který teď obnovuje skupina místních usedlíků a jejich přátel. Roku 2007 dokonce založili občanské sdružení a pracují na jeho historické části.
„V Otovicích bydlím pět let a zajímalo mě, proč okolo domu stále chodí lidé s mapami. Pátrali po psím hřbitově a ptali se mě, kde ho hledat. Protože byl ve špatném stavu, rozhodli jsme se, že ho zachráníme,“ vypráví Jaroslav Růžička, předseda Občanského sdružení na obnovu psího hřbitova v Otovicích.
Růžička a jeho přátelé nelenili a začali se pídit po dokumentech a fotografiích hřbitova. Objevili je v karlovarském a obecním archivu. Zjistili, že hřbitov využívali hlavně lázeňští hosté, kteří tudy z města jezdili do restaurace s tančírnou. „Domácími zvířaty ukazovali ostatním, jak movití jsou. Čím výjimečnější rasu měli, tím byli důležitější,“ doplňuje Ladislava Ticháčková, členka sdružení. Postupem času začali hosté v Otovicích pohřbívat nejen psy, ale i jiná zvířata. Největší raritou jsou opice, o kterých objevili zmínku v dochovaných dokumentech.
Jako první pohřbil v Otovicích svého věrného vlčáka Američan. Na hrob přestárlého psa umístil porcelánovou destičku s textem „Na památku věrného zvířete, které mi zachránilo život“. Brzy poté tady svůj zasloužilý odpočinek našli i vodící psi slepců, hlídači či čtyřnozí kolegové policistů.
Podle archivních dokumentů nechal na otovický hřbitov uložit svého psa i bohatý Rus a na poslední cestu ho vybavil nemalou sumou peněz. Pochyboval ale o poctivosti Leistnera a psa opět vykopal. Když v hrobě peníze našel, zaplatil mu za jeho poctivost. Samozřejmostí mnoha náhrobků byly zlaté či stříbrné nápisy. Rozmařilost bohatých majitelů psů často kritizovali obyčejní lidé. Zvlášť když kolem sebe viděli chudé rodiče, kteří neměli peníze na rakev svého dítěte. „Největší rozkvět hřbitova byl ve třicátých letech. Zjistili jsme, že na něm bylo až čtyřicet hrobů. Správce Leistner je vybudoval kaskádovitě do řad, cesty vysypal štěrkem a zavedl vodovod. Hřbitov zanikl s odsunem Němců. Poté jej lidé jezdili rabovat,“ vypráví Růžička. Po válce přilákaly rabiáty na hřbitov legendy o tom, jaké cennosti zvířata v hrobech mají. „Traduje se, že v Otovicích pohřbila svého psa Američanka, která mu nechala na krku obojek posázený diamanty. Jen co správce zemřel, lidé se pustili do hledání. Nakonec se z pietního místa stala kafilerie,“ říká Růžička. Místní lidé si prý ještě pamatují určité pozůstatky, které viděli v šedesátých letech. Když začala skupina přátel hřbitov obnovovat, našli na něm dva náhrobky. Nyní jej dávají do původního stavu. „Rádi bychom, aby okolo hřbitova vedla v budoucnu stezka jak pro cyklisty, tak pro turisty,“ dodává Ticháčková. Podle ní lidé vědí hodně o historii Karlových Varů, o historii Otovic však téměř nic.
Přestože sdružení vypátralo řadu dokumentů a fotografií, stále jeho členové hledají další zmínky. „Uvítáme jakékoli materiály, které nám lidé půjčí,“ říká Růžička.