Hrozí, že zoo přijde o slony

Liberecké zoo hrozí, že zůstane bez jedné z nejoblíbenějších atrakcí. Nemá peníze na nový pavilon slonů.

Chobot nahoru a dolů, zhoupnout a poklek. A zvednout tlapu a teď pusu cvičiteli. Tak vypadá rozcvička slonic Rání a Gaudí z liberecké zoo. Na jejich kousky míří hlavně v létě davy návštěvníků, kteří neustále obléhají sloní výběh vedle pavilonu žiraf . Teď ale hrozí, že o atrakci přijdou. Pavilon chátrá, na nový nejsou peníze a do starého mladí sloni podle evropských pravidel chovu nesmějí.
„Pavilon slonů slouží od roku 1972 a je zastaralý nejen morálně, ale i chovatelsky. Obě slonice totiž dožívají. Není jisté, jestli by koordinátor chovu pro Evropu svolil s umístěním nových slonů,“ potvrzuje mluvčí zahrady Ivan Langr. Podobného názoru je i dlouholetý architekt zahrady Pavel Švancer. „Ve své době to byl moderní areál. Doba ale postupuje a pavilon nesplňuje dnešní nároky. Do téměř čtyřicet let starého pavilonu už nikdo slony nepustí,“ vysvětlil Švancer.
Smutní jsou i oba ošetřovatelé. „Slonice již věkem a chorobami strádají. Uvidíme, co bude dál,“ uvedl Aleš Doležal. Obě slonice jsou v liberecké zoologické zahradě již od roku 1967 a dožívají. „Jsou to již dámy v letech a především Gaurí trpí chronickým onemocněním, které může být fatální prakticky kdykoli,“ potvrdil Langr. V roce 1977 si Gaurí zlomila pravý kel, o rok později spadla do příkopu a potrhala si vazy na pravé zadní noze, která zůstává trvale deformována,“ dodal Langr. Nejzávažnější nemoci ale liberečtí sloni čelili v roce 1972, kdy je napadl zvláštní druh neštovic.
Rání má chronický zánět kopytní rohoviny, a musí proto podstupovat preventivní koupele nohou. „I když je na tom mnohem lépe, nikdo nedokáže odhadnout, jak psychicky zvládne případný odchod Gaurí,“ poznamenal Langr. Je tedy možné, že v jednu chvíli nebo krátce po sobě bude zoo bez slonů. Lidem je ale líto, že by měli přijít o sloní rozcvičky. „Chodíme sem skoro každý týden a vždycky na cvičení slonů. Je úžasné pozorovat, co s nimi ti mladí kluci provádí,“ tvrdí například Vladimír Pertauer z Liberce, který do zoo vodí své dva vnuky.
Pokud by ale zoo chtěla slony zachovat, potřebovala by sehnat peníze na nový výběh. A to nebude levné. „Vzhledem k náročným normám půjdou náklady spíše než do desítek, do stovek milionů korun,“ doplnil Švancer.
Jen zoo Liberec ale nemůže stavbu zaplatit. „Peníze mohou jít jen ze dvou zdrojů: buď město Liberec – náš zřizovatel, nebo fondy Evropské unie,“ vysvětlil Langr. Město je však kvůli velkým výdajům v minulosti a napjatému rozpočtu zcela bezradné. „O problému jsme se dozvěděli před měsícem. Obávám se, že město není připraveno nést takovou finanční zátěž. S penězi na nový pavilon jsme vůbec nepočítali,“ vysvětlil náměstek primátora František Hruša. Podle jeho slov je jedinou možností dostat projekt pavilonu do Integrovaného plánu rozvoje města a využít tak peněz z Evropské unie.
Toho, že by ztrátou slonů utrpěla na návštěvnosti, se ale zoo nebojí. „Naše zahrada není a nemůže být marketingově postavena na jediném druhu zvířat, tak trochu výjimkou jsou snad jen bílí tygři, takže neočekáváme dlouhodobě razantní pokles návštěvnosti kvůli ukončení chovu jednoho z nich, byť by to byli zrovna sloni,“ míní ředitel zahrady David Nejedlo. Přiznává ale, že z krátkodobého hlediska může zoo nějaké šrámy utrpět.