Hugo, Zira, Ravu. Zvířata, která v ostravské zoo žijí své příběhy

Sedm zvířat, sedm příběhů. I žirafy či lemuři mají své radosti a starosti.

Pocházejí z různých koutů světa, ale bydlí blízko sebe. Jedna čeká na ženicha, druhá nemůže mít potomka, třetí se stará o miminko. Řeč není o nejnovější telenovele jihoamerického původu, ale o zvířatech z ostravské zoologické zahrady. Sedmička vybrala sedm zvířecích osobností a přináší jejich příběhy. Čtenáři hlasováním na webu rozhodnou, který je oslovil nejvíce.

Namche čeká na ženicha

Namche, samička pandy červené, pochází ze zoo v Belgii a má dva roky. „Je to už dospělá slečna,“ představuje ji mluvčí ostravské zoo Šárka Kalousková. Ještě v létě by za ní měl přijet ženich. „Bude to sameček z Helsinek. Vytvořením páru se zapojíme do záchranného programu. Panda červená patří ve volné přírodě k ohroženým druhům,“ vysvětluje Kalousková. Panda si zatím v novém velkém přírodním výběhu pochutnává na květu bambusu a pózuje návštěvníkům u plotu výběhu. Ošetřovatelé ji tam naučili chodit jíst, a je proto vidět velmi zblízka. „To je ale medvídek,“ ozývá se obdivně z hloučku lidí okolo.

Hugo má svou Blue

Hugo, sameček ary hyacintového, je rodilý Čech ze Dvora Králové. Za pár dní oslaví desáté narozeniny. Nejhezčí dárek ale dostal k narozeninám osmým. Ze zoo v britském Chesteru přijela samička Blue, se kterou utvořil harmonický pár na celý život. Ara se dožívá až šedesáti let a partnery nemění. „Věříme, že až Blue dospěje, budou spolu vychovávat mláďata. Prvních bychom se mohli dočkat snad příští rok,“ přemítá Kalousková.
„Jsou perspektivní dvojice, navzájem se krmí, obírají, takže co se týče sympatií, je všecko v pořádku,“ doplňuje ošetřovatelka Yveta Svobodová. Hugo a Blue mezitím poletují po kleci, chladí se pod sprškou vody a občas pozdraví návštěvníky slovy: „Nazdar!“ Pak vychrlí směsici slov, kterou zatím nikdo nedokázal identifikovat. Ošetřovatelka jim mezitím připravuje jídlo. Chov těchto papoušků řídí v evropských zoo koordinátor, který rozhoduje o přesunech zvířat ke vhodným partnerům. „Populace ohroženého ary hyacintového, žijícího v lidské péči, bude mít stále větší význam. Nakonec se může stát poslední možností, jak tento druh uchovat pro další generace,“ domnívá se Kalousková.

Dobrá máma Zira

„Opice dělají opičky,“ ozývá se z hloučku dětský hlásek. Sameček se opravdu předvádí, ale třináctiletá šimpanzí samička Zira, rodilá Ostravanka, sedí ve výběhu hodně nahoře na kmeni stromu. Až když přijde ošetřovatelka s kýblem jablek, odváží se dolů. I se svým třítýdenním mládětem, které se drží její srsti. Všichni si pochytají své ovoce, zalaškují s návštěvníky a utíkají se schovat.
„Před dvěma lety přišel z krakovské zoo nový sameček Sebastian. Našeho samečka jsme s ním vyměnili, protože jeho dvě dcery, mezi nimi i Zira, byly ve věku, kdy by se s ním mohly pářit, což je samozřejmě nežádoucí,“ vysvětluje Kalousková. Napřed se Sebastianem zabřezla a porodila mládě starší a zkušenější samička Hope. Zira se mezitím školila. „Primáti se učí hlavně pozorováním. Taky Zira potřebovala péči o mládě vidět,“ vypráví Kalousková. Po nějaké době byla březí také Zira. „Březost jsme zjistili z běžných těhotenských testů pro lidi,“ směje se mluvčí. Zira mívala se samcem často šarvátky, po porodu se však situace uklidňuje a samička získává ve skupině lepší postavení. Život ve skupině je pro šimpanze nesmírně důležitý. Samička věnuje mláděti veškerou péči, do níž jí nikdo z ošetřovatelů nezasahuje, mládě nosí a kojí. Tak tomu bude až do jeho tří let. Jejím vzorem je starší samička Hope. Jak Kalousková upozorňuje, doby, kdy se šimpanzí mláďata oblékala do dětských oblečků a vozila v kočárku po zoo, jsou dávnou minulostí. Mládě, které zatím nemá jméno, Zira moc neukazuje, a tak ho uvidí jen trpělivý a bystrozraký návštěvník. Šimpanzi v ostravské zoo žijí v malé skupině. V budoucnu by se měli dočkat nového bydlení.

Ravu vzácný a šťastný

Roční sameček lemura Sclaterova Ravu skáče za ovocem, okusuje slupku od banánu a pravděpodobně se vůbec nezabývá tím, že je jeden z nejvzácnějších odchovanců v celé historii ostravské zoo.
„Jedná se o historicky první odchov tohoto nesmírně vzácného druhu lemura nejen v České republice, ale i na světě. Ve své původní domovině na Madagaskaru patří ke kriticky ohroženým druhům,“ říká mluvčí Kalousková. Radost z narození Ravua však za pár měsíců poznamenala smutná událost, když uhynul jeho otec. Podle koordinátora byl geneticky nejcennějším lemurem tohoto druhu v Evropě. Jeho jediné mládě, malý Ravu, se tak stalo velkou nadějí evropského chovu. Ravuovo jméno znamená v malgaštině, domorodém jazyce na Madagaskaru, „šťastný“. Společnost mu dělá samička Fuoro, která na začátku roku dorazila ze zoo v polské Poznani. Oba se na návštěvníky dívají krásnýma modrýma očima. U primátů mají takovou barvu očí jen lemuři Sclaterovi a člověk.

Vishesh je vynalézavá

Třináctiletou samičku slona indického Vishesh původem z belfastské zoo poznají návštěvníci snadno. Před dvěma lety jí její matka ukousla asi patnáct centimetrů chobotu. Proč to udělala, ošetřovatelé nevědí. Předpokládají, že to bylo neúmyslné, při jídle. Důvodem ale mohla být i nedávná výměna zubů Visheshiny matky nebo pubertální chování dorůstající Vishesh. Mladá slonice tak přišla o nejcitlivější část chobotu. Při krmení si proto pomáhá nohou. „Je velmi šikovná. Nohou si přidrží kousek trávy a utrhne ho. Když jí ovoce nebo zeleninu, udělá si z chobotu něco na způsob lžičky a jídlo si nahrne a podá,“ ukazuje mluvčí. Vishesh očekává společně se samcem Calvinem, který přijel z hannoverské zoo, malé slůňátko. Narodit by se mělo už koncem letošního roku. „Byla by to velká událost, šlo by o první mládě slona, které by se v České republice narodilo živé. Samozřejmě se budeme snažit, aby vše dopadlo dobře, ale rizik je opravdu hodně a je třeba s nimi počítat,“ vysvětluje Kalousková.

Condamine emigrovala

Samičku orlosupa bradatého Condamine návštěvníci mohou hledat, jak chtějí. V zoo ji ale nenajdou. Je ale unikátní a její příběh do ostravské zoologické zahrady patří. Dnes asi rok a půl starou samičku před rokem vypustili v národním parku Mercantour ve Francii. „Condamine je vůbec prvním mládětem orlosupa, které se vylíhlo v naší zoo a navíc ho odchovali rodiče zcela bez zásahu člověka,“ vypráví Kalousková. Koordinátor chovu orlosupů pak samičku vybral, aby posílila divokou populaci orlosupů v Alpách, kde člověk tohoto dravce vyhubil. Zoo se tudíž aktivně zapojila do vysazování jedinců zpět do volné přírody.
„Jedním ze způsobů, jak mládě vrátit do míst, kam přirozeně patří, je posadit ho do nového hnízda v nové domovině, ještě než z hnízda vyletí. Sedí tam s dalšími mláďaty, aby jim nebylo smutno, a koukají se kolem, aby si místo vštípila do paměti. Spousta dravců je svému místu narození věrná. Až dorostou, vyletí a ochranáři je pozorují. Buď vysílačkou, nebo díky značce, kterou mají pero-xidem vystříkanou na peří,“ vysvětluje Kalousková. Vypouštění Condamine se osobně zúčastnil monacký kníže Albert II., jehož nadace měla nad celou akcí patronát. V zoo je u voliéry fotka, jak mládě drží. V oblasti Alp nyní žije přes sto dvacet orlosupů, kteří pravidelně hnízdí.

Sedmička Orionka

Sedmé zvíře, sedm let. Tolik před pár dny oslavila samička žirafy Rotschildovy Orionka. Je také místní. Jako desáté žirafí mládě se narodila v ostravské zoo, kde stále žije se svou matkou Cronkitou. Je polosirotek, otec Orionky Sobaki byl převezen do Bratislavy, kde před pár lety uhynul. I když žirafy dospívají ve třech nebo čtyřech letech, Orionka zatím potomka nemá. „I u zvířat se stává, že samička nebo sameček nemohou mít mláďata. V Evropě je několik vědeckých pracovišť, která se tím zabývají. My momentálně čekáme na výsledky, abychom se dozvěděli, co s Orionkou je,“ říká Kalousková. Mladá žirafa si zatím s kamarádkami zvědavě prohlíží „vetřelce“ a z huby jí visí dlouhá vlákna slin, která u návštěvníků vyvolávají pobavení. Ve volné přírodě patří žirafy Rotschildovy k ohroženým poddruhům zvířat. V evropských zoologických zahradách pro ně existuje záchranný program, do něhož je ostravská zoo také zapojena.