I Plzeň měla svého radu Vacátka
Můžeme mu říkat plzeňský rada Vacátko. Sloužil ve stejné době, i na podobném postu. S tím rozdílem, že Adolf Wotava nebyl předválečným policejním úředníkem v Praze, ale v Plzni. Právě Wotava je jednou ze zajímavých postav, která se objevuje v knize Policejní ředitelství v Plzni v letech 1918 až 1945. Sepsal ji sedmadvacetiletý plzeňský kriminalista Tomáš Herajt. Kniha mapuje vznik bezpečnostních sborů na území města Plzně po založení samostatné Československé republiky.
Kouzelný dědeček
Dvaašedesátiletý Václav Laně z Plzně je vnuk Adolfa Wotavy. Dědeček zemřel, když mu bylo dvanáct let, přesto na něj nikdy nezapomněl. „Byl to velice chytrý a vlídný člověk, zkrátka kouzelný dědeček,“ popisuje. Stejně na něj vzpomínala i Laněho matka, Wotavova dcera. „Byl prý velice vzdělaný, mluvil několika jazyky. Vždycky říkala, že byl vrcholem čistoty a lidství,“ popisuje jeho vnuk. To potvrzuje i policejní historik Tomáš Herajt. „V každém záznamu jsem o něm našel ty nejlepší reference,“ říká.
Začátek: pamětní deska
Historii se Tomáš Herajt věnuje již od základní školy, kdy ho zaujala hlavně genealogie, a snažil se vytvořit rodinný rodokmen. Když v roce 2003 nastoupil k policii, zatoužil po zmapování historie policejních sborů v Plzni. Kniha, kterou sepsal, je jeho prvotinou. Nejprve sloužil na oddělení v Nýřanech, zlomový okamžik při psaní knihy nastal v roce 2006, kdy byl na pár měsíců přeřazen na Anglické nábřeží. Zde je totiž pomník věnovanýdvaceti policistům, kteří byli zabiti ve službě v období první republiky a druhé světové války.
„Bylo mi trapně, když jsem chodil okolo do práce. Četl jsem nějaká jména a nevěděl jsem ani, co je to za policisty,“ vysvětluje počáteční impuls. Hned začal objíždět různé archivy po celé republice. „V Plzni je situace špatná. Z policejního archivu se dochovaly jen trosky,“ doplňuje. Nakonec se mu ale podařilo popsat život i smrt všech dvaceti policistů. Od jednotlivých nitek jejich osudů a toho, jak vypadala jejich služba, se mladý autor dostal až k fungování celé tehdejší policejní organizace a postupně zmapoval její historii.
Kapitola Anthropoid
Velmi zajímavá kapitola z Herajtovy knihy pochází z roku 1942. Výsadkáři, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha, měli být původně vysazeni u Plzně. Nedopatřením ale seskočili až u Nehvizd východně od Prahy. Naštěstí se jim podařilo navázat kontakty s tehdejšímpolicejním inspektorem Václavem Králem z Plzně. Než se v lednu 1942 přestěhovali do Prahy, tak u Krále na jeho chatě v Radbyčicích i bydleli. Parašutistům pomáhali i další plzeňští policisté – Jaroslav Koukolík a Jan Bejbl.
„Mezi lidmi pořád převládá názor, že co protektorátní policista, to kolaborant. To je obrovský omyl,“ říká Tomáš Herajt důrazně. Jeho bádání po historii plzeňských policejních sborů bude pokračovat i dál. „Chtěl bych popsat, jak se sbory vyvíjely po druhé světové válce. I s tím rizikem, že toto období naší historie není tak populární,“ uzavírá mladý policista a historik.
