V pondělí bílá omáčka na kyselo s vařeným vejcem a brambory. V úterý knedlo zelo vepřo. Ve středu hnědá omáčka téměř bez chuti s knedlíky nebo s rýží. Ve čtvrtek špagety. V pátek flíčky. Jediným ovocem v létě bylo jablko, občas hruška. V zimě pak mandarinka nebo pomeranč. Za svátek se považovalo namísto čaje ochucené mléko. A kdo nedojedl, toho přinejlepším zpražila pohledem kuchařka u okénka, v horším případě posílaly školáky dojídat. Kdo si pamatuje školní jídelny za totality, ví, že se od té doby hodně změnilo.
Sice v některých školních jídelnách zůstává i nadále výběr pouze ze dvou hlavních jídel. Ale jedno jídlo je vždy buď složené ze zeleniny, rybího nebo kuřecího masa, nebo něco sladkého. Ve většině školních jídelen v Klatovech však školáci najdou výběr ze tří jídel, někde dokonce ze čtyř i z pěti. Na jídelníčcích se objevuje pestrá kombinace nejrůznějších pokrmů. Například hamburská vepřová pečeně s knedlíky, čevapčiči s brambory, rybí treska s brokolicí a sýrem a s kaší, zeleninové lečo s vejci a chléb nebo bramborové taštičky s povidly.
Dost často se vaří halušky s uzeným masem a kyselým zelím, fazole se salámem, kuře na nejrůznější způsoby, masová haše, koprová nebo rajská omáčka, špenát, čočka na kyselo, žemlovka, krupicová kaše s kakaem. „V pondělí jsem se nikdy na oběd netěšil. Vždycky bylo UHO (školní mládeží přezdívaná univerzální hnědá omáčka – pozn. red.) nebo krupicová kaše nebo špenát s vejcem a podobně. Za dvě hodiny měl člověk hlad. Když to vyprávím svým dětem, které chodí na základní školu, vždycky se mi smějí,“ vzpomíná na totalitní školní jídelny Jan Kupec z Klatov.
Pizza má jedničku
Ale ani z pestré nabídky jídel si školáci mnohdy nedokážou vybrat. Test Sedmičky prokázal, že mezi nejoblíbenější pokrmy, které by školáci nejraději viděli na jídelníčcích, patří pizza, rajská omáčka a kuře. Naopak nejméně oblíbená jídla jsou zeleninové lečo, květák, kapusta a pokrmy z hub a často i z ryb. „Já mám nejradši pizzu, rajskou omáčku, ale úplně nejradši jím různé hamburgery,“ říká desetiletý Štěpán.
Pokud ale na jídelníčku ve školní jídelně najde koprovou omáčku, houbovku nebo lečo, vybírá si automaticky druhé jídlo. „Někdy si v jídelně vůbec nevyberu,“ přiznává Štěpán. Čtrnáctiletou Terezu okouzlila italská kuchyně. Těstoviny by mohla jíst denně na nejrůznější způsob. „V jídelně máme na výběr jen ze dvou jídel. A ještě nikdy nám neuvařili třeba lasagne,“ posteskla si žákyně deváté třídy základní školy. Potěšitelné je, že jsou školáci zvyklí jíst ve větší míře ovoce, zeleninu, jogurty a nejrůznější saláty.
Jasnými jedničkami jsou mrkvový a okurkový salát. Mezi jogurty jahodový a s jinými příchutěmi. „Nechodím do školní jídelny a z domova si nosím větší svačiny. Mám v nich hodně ovoce a zeleniny, protože obojí mi chutná,“ popisuje svůj způsob stravování ve škole patnáctiletý Karel.
Polévky jen občas
Strávníci z řad školních dětí, kteří si dají jako součást oběda polévku, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. „Mléková, nudlová, rajská nebo s knedlíčky, to jsou polévky, které si bere hodně dětí. Je to i tom, jak jsou naučené z domova,“ říká vedoucí školní jídelny na ZŠ Tolstého ulice v Klatovech Miroslava Dolejší. „Ve školní jídelně polévky vůbec nejím. Jenom doma, a to ne všechny,“ přiznává například jedenáctiletý Ondřej. Desetiletá Valentýna má z polévek nejraději kulajdu.
Čtrnáctiletá Jana si ve školní jídelně také polévku nedává. A doma si nejraději vaří pytlíkové. Čtrnáctileté Sabině pro změnu chutná kyselka nebo fazolová polévka. A stejně stará Olina má nejraději bramboračku. A jak je to s pitím ve školních jídelnách? Klasický černý čaj, který si strávníci natáčeli do plastových hrnečků, zcela nevymizel. Ale doplnily jej další nápoje. Chlazené džusy nebo mléko. I přesto některé děti odmítají jíst ve školní kuchyni.
„Nikdy jsem do školní jídelny nechodil. Nechutná mi tam. Doma mi vaří maminka,“ říká desetiletý Jakub. Podobně je na tom čtrnáctiletá Sabina. „Vloni jsem přestala chodit do jídelny. Doma se k jídlu vždycky něco najde, když přijdu ze školy,“ říká žákyně deváté třídy. „Třeba bramborová kaše z pytlíku chutná strašně. Proto jsem do jídelny přestala chodit,“ přiznává čtrnáctiletá Stáňa.
