„Já a Švýcar? Kdepak, vrátím se“
Ten vytáhlý chlapík u soupeřů vzbuzuje respekt. Bez pěti centimetrů dvoumetrový stoper Jiří Koubský ční většinou nad ostatními jako stožár. Když se navíc zadrhne ofenzivní motor mužstva, nemá problém udeřit.
„I letos jsem dal gól. Bylo to ale bohužel do vlastní branky,“ směje se sedmadvacetiletý kyjovský rodák.
Letos jste odehrál všechny ligové zápasy. Dá se říct, že jste pro St. Gallen nepostradatelný? Je to možné. Už jsem si vybudoval v klubu nějakou pozici. Myslím, že jsem druhým služebně nejstarším hráčem. Je vidět, že mi vedení stále důvěřuje.
V předposledním kole jste asi nebyl za hrdinu. Jak vzpomínáte na svůj vlastní gól? Je zajímavé, že jak něco zkazím, hned mi volají novináři z Česka… Hrál jsem se zraněním a v závěru zápasu se to na mně projevilo. Byla to nešťastná teč. Znamenala remízu se Sionem. Vzhledem k tomu, že jsme hráli doma, mě to o to víc mrzí.
Jako nováček nejvyšší švýcarské ligy zažíváte výborný start, po čtvrtině soutěže jste pátí. Čekal jste to?
Vedení chce, abychom se umístili mezi nejlepší osmičkou. Je pravda, že start se nám povedl. Ale soutěž je dlouhá.
Na úvod sezony jste v přátelském zápase neprohráli ani s Liverpoolem a porazili v lize Basilej. Fanoušci museli být u vytržení. Věřím, že jsou spokojení. Chodí na nás patnáctitisícové návštěvy. Navíc máme v kádru hodně místních hráčů. Myslím, že fandové jsou s týmem více spjatí, protože se chodí dívat na kluky, kteří bydlí v jejich městě.
St. Gallen je jedním z nejstarších klubů v Evropě. Co se stalo v sezoně 2007/2008, že jste sestoupili? Všichni se shodují, že to způsobili cizinci v týmu. V kádru bylo hodně Jihoameričanů. Jsou to sice výborní fotbalisté, ale nepřistupují k fotbalu profesionálně.
Ve Švýcarsku hrajete už od roku 2005. Neuvažoval jste o návratu domů? Vlastně ani ne. Podepsal jsem novou smlouvu do roku 2010 s dvouletou opcí, podmínky mi vyhovovaly, protože jsem si docela polepšil. Jsem v St. Gallenu spokojený.
Zvažoval jste i jiné nabídky? Například z Česka? Ani ne. Vím, že měl zájem Curych a některá další mužstva ve Švýcarsku. Už jsem byl dokonce dohodnutý s druholigovým bundesligovým Aachenem, ale nakonec z toho sešlo.
Neměl jste chuť pomoct Zlínu, kde jste strávil značnou část kariéry? To ne. Mám ještě čas. Do Zlína se chci každopádně vrátit. Přeji mu jen dobré, ale ve druhé lize to bude mít těžké.
Po dlouhých letech strávených v St. Gallenu jste už místní celebrita. Je to tak? To je silné slovo. Celebrita určitě ne. Ale je fakt, že lidé mě znají. Podpis občas dám taky. Ale že by mi třeba odpouštěli útratu v restauraci, tak to ne.
Dostanete se vůbec někdy do Kyjova, kde jste s fotbalem začínal? Moc ne. Jsem prakticky pořád ve Švýcarsku. Do Česka jezdím jen dvakrát třikrát do roka. Bohužel nemám víc času.
Takže se už cítíte být napůl Švýcarem? Určitě ne. Ani neuvažuji o tom, že bych ve Švýcarsku zůstal. Vadí mi mentalita zdejších lidí. Nejsou spontánní. Řekl bych, že jsou ještě preciznější a zarputilejší než Němci.
