Je to opravdu umění, nebo pouze špatný vtip? Tuhle otázku si sborově kladl americký tisk při první výstavě obrazů, které Paul Jackson Pollock vytvořil. Někteří si na ni zodpověděli kladně a dnes o významu jeho obrazů nikdo nepochybuje. Jakýsi anonymní kupec za jeden z nich zaplatil v listopadu 2006 v přepočtu nevídané tři miliardy korun.
Zeměměřič s krví umělce
Budoucí kontroverzní umělec Paul Jackson Pollock se narodil ve Wyomingu jako pátý syn v rodině přistěhovalců z Irska a Skotska v roce 1912. Jeho otec se pokoušel uživit rodinu jako farmář a zeměměřič. Na zeměměřičské výpravy bral i malého Jacksona, jenž tak měl možnost nahlédnout do života místních indiánů a vstřebat cosi z ingrediencí jejich zemitého umění.
Na uměleckou školu odešel nejdříve Jacksonův bratr Charles. Studoval v Los Angeles a později v New Yorku. Jackson bratra obdivoval a rozhodl se, že se stane také umělcem. Jackson se zapsal do kalifornské Manual Arts School v Los Angeles.
Zde získal dobré základy, nicméně vedení školy ovšem rebelujícího studentíka vyloučilo. Další Jacksonova cesta vedla na východní pobřeží, za bratrem Charlesem do New Yorku a především na Art Students League School. Hospodářská krize v USA však tvrdě postihuje i tvořící bratry, naštěstí však Jackson dostává stipendium a vzápětí situaci pomůže řešit i to, že je na škole zaměstnán jako odborný asistent.
S malířkou Lee Krasner si Jackson Pollock pořizuje malou farmu ve Springs u Long Islandu. V její stodole vznikne ateliér jako stvořený pro velká plátna, která umělec tvoří pokapáváním a poléváním barvou na zemi. Dripping, jak se metoda jmenuje, se stane pro Pollocka natolik příznačným, že mu v tisku začínají přezdívat v analogii s Jackem Rozparovačem jednoduše Jack the Dripper. Nebylo to ovšem jen „obyčejné“ polévání, Pollock totiž po odmítnutí do té doby nezbytné palety světu objevil akční malbu a představil mu požitek ze samotného procesu malování. Pollock se pohyboval nad plátnem nejdříve pomalu, ale postupně zrychloval, že tvorba vypadala spíše jako nějaký tanec. Malíř prostě do tvorby dával veškerou energii, celé tělo. Jednou se ho zeptali, jak pozná, že má obraz už hotový. Pollockovou odpovědí byla opět otázka: Jak žena pozná, že skončilo milování?
Na nějaké vyskakování to ale není. Díky pobytu ve světové metropoli umělců je chudý malíř také jedním z prvních, k nimž se dostává informace o programu Federal Art Project of the Work Progress Administration na pomoc umělcům, a rychle jeho podpory využívá. V roce 1935 se může odpoutat od školy a vydělávat si na veřejných zakázkách. Nadšení pro mexického malíře J. Clemente Orozca ho zavádí do ateliéru D. Alfara Siqueira, obdivuje muralismus a pokouší se o něco podobného. Tvrdá zeď, na niž nanáší barvy, je pro něj větší výzvou než poddajné plátno v rámu.
Ach, ten alkohol!
Se stejnou dychtivostí, s jakou se Pollock vrhá s barvami proti zdi, se chápe také alkoholu. Navíc jeho problémy zajímají i psychoanalytika a Jungova pokračovatele Josepha L. Hendersona. Ten odhalí, že malíř je chorobně uzavřen do sebe a trpí schizofrenií.
Finanční situace se vylepšuje, když galeristka Peggy Guggenheim s malířem uzavírá smlouvu, podle níž dostane 150 dolarů měsíčně a případná procenta z prodeje. Každý jeho plátna rád vystaví, málokdo je koupí. Obrat nastává, když v roce 1949 přichází magazín Life s úvahou, zda Pollock je, či není nejvýznamnějším žijícím americkým malířem.
Článek vyšel v časopisu Formen
