Zažil jsem dobu, kdy v Praze bylo jen pár jednosálových kin. V nich se převážně promítaly domácí nebo východní snímky. Čas od času nám ale režim povolil víc, tře- ba jsem v roce 1982 poprvé viděl v kině Alfa na Václavském náměstí Spielbergův hit E.T. – Mimozemšťan. Bohužel tehdy jen s titulky. To se psal rok 1982. Jinak letěly Troškovy filmy Slunce, seno… Po roce 1989 se ale začaly dít věci.
V devadesátých letech otevřeli u metra v Hájích první české multikino – Galaxii. Západ vtrhnul do Čech. K mání byl popcorn, cola, dokonalá plátna a moderní zvukové technologie. O víkendu bylo téměř nemožné koupit lístek na dobrý film přímo na místě. Občas mi nezbylo nic jiného, než se podívat na zcela jiný film, než jsem původně chtěl. Ale ta atmosféra multikina stála za to. Sedačky lepší než doma a výhled v podstatě odkudkoli. Tomu tehdy nemohlo kino Světozor nebo třeba Lucerna konkurovat.
S postupem času multikina přibývala. Později to bylo Ládví, a pak už to jelo s každým nově postaveným obchodním centrem. Hlad po nových filmech byl stále obrovský.
Dneska už v podstatě není možné, že byste se do sálu nevešli. Kin je tolik, že se poptávka snadno uspokojí. Navíc dneska už návštěva kina není takovým pravidlem. Lidé si už hodně vybírají. Alespoň tak soudím podle sebe. Ono jít do kina ve dvou alespoň jednou týdně stojí pořádný balík. To je kafíčko před filmem, něco s sebou do sálu, lístky a rázem je vám odlehčeno o šest stovek.
Současná kina se hodně změnila. Přežila i ta původní, ale vydala se jiným směrem – klasická kina se snaží zaujmout náročnější dramaturgií. Jaký je dnes rozdíl mezi pražskými kiny, to se dozvíte v článku Hanky Čekanové „Do kina vozí diváky devítka. Malé sály vzdorují“.
