Jak může lékař spravovat páteř takovou malou dírkou? | E15.cz

Jak může lékař spravovat páteř takovou malou dírkou?

Reportéři Sedmičky dostali možnost přímo na sále v Karvinské hornické nemocnici sledovat operaci páteře, při které lékaři používají novou metodu.

Nikola Klimšová
Karviná

Miniinvazivní přístup. Tak se jmenuje nová metoda operace páteře, kterou používají karvinští ortopedi. V České republice takto operuje jen málo lékařů a právě ortopedi z Karvinské hornické nemocnice patří mezi špičku ve svém oboru. Mají s touto metodou nejdelší zkušenost a na svém kontě nejvíce odoperovaných pacientů – například loni jich bylo šestadevadesát. Na operaci sem jezdí lidé z celé země, z Prahy, Pardubic či Brna. Redaktory Sedmičky pozvali lékaři mezi sebe přímo na sál.

Na sále

Je osm hodin ráno a my stojíme v nemocnici před dveřmi s nápisem Operační sál, vstup zakázán. Trošku mě začíná mrazit v břiše, nervozita se hlásí. Sestřička celá v zeleném otevírá dveře a my vstupujeme tam, kam se normální smrtelník málokdy dostane. Kolegu fotografa Martina Straku sestra odvádí do šatny. „Máte tady nějaké čtrnáctky boty?“ slyším ze šatny dvoumetrového Straku. „Něco se tady najde,“ ujišťuje ho sestra. A to se už taky svlékám do spodního prádla a navlékám si zelené kalhoty, halenu, boty, roušku na vlasy a ústenku. Za mnou se objeví vysoký doktor, ale při bližším pohledu v něm poznávám Straku. Sestřička nás vede ke dvěma operačním sálům v Centru operace páteře a ortopedie. „Dnes budeme otevírat ještě nový, třetí sál. Práce na nich se v budoucnu rozdělí podle druhu operace. Tím se i zkrátí doba čekání třeba na výměnu kyčelního kloubu,“ vysvětluje staniční sestra operačních sálů Dorota Strzelczoková. Za zasklenými okénky vidíme lékaře, jak operují. Pacient už spí, a než se dostal na sál, musel projít několika vyšetřeními. Před sály je několik umyvadel. Chystáme se s kolegou na důkladné mytí rukou, tak jak to známe třeba ze seriálu Nemocnice na kraji města. Doktor Štrosmajer si je dokonce drhnul kartáčkem. „Důkladně si ruce umyjte dezinfekcí, každé místečko, a hlavně mezi prsty,“ zní rada Strzelczokové. „Jen operatéři si je drhnou nějakou chvíli tak, jak to znáte z televize,“ odpovídá sestra, když vidí naše pozdvižená obočí. Kvůli rentgenu dostáváme ochrannou zástěru a nákrčník na štítnou žlázu. Než na sál vstoupíme, ptám se sestry, kudy mohu ven, kdyby se mi náhodou udělalo špatně. Přece jenom nevidím obnaženou páteř denně. Dveře se odsunují a jsme na sále. Nad pacientem se sklání dvě postavy v zeleném a po ruce mají instrumentářku. Kolem ní jsou stolečky a na nich rozpoznávám třeba šroubovák či dřevěné kladívko. Zbytek nástrojů je pro mě záhadou. Nad nimi svítí dvě velká světla a kolem je tma. Postavím se do rohu místnosti a snažím se zorientovat. Až po chvíli začínám vnímat, že z reproduktoru hrají Horkýže slíže a hned potom David Koller zpívá Lásko, vem mě s sebou.

Šrouby do páteře

Hlavní operatér primář David Buzek právě zasouvá do malé rány na zádech prst. Do okýnka o velikosti čtyři krát jeden centimetr zavádí nejprve šrouby. Občas mu laborant blikne rentgenem na operované místo. Když jsou šrouby v páteři, najednou se zhasínají světla a lékař si bere na pomoc mikroskop. Pod ním odfrézovává část obratle a uvolňuje nervový kořen, který odtahuje, aby mohl odstranit degenerovanou ploténku. Sousedící obratle vyčistí až na kost a okrvaví, přidá na místo kožní štěpy. Místo ploténky, která musela ven, pracně šroubuje ploténku umělou. Do šroubů uchycuje tyč, která dokončí samotné upevnění bederní páteře. V ten moment mi podávají schůdky k operačnímu stolu a já se můžu podívat, jak umělá ploténka na páteři hezky sedí. Uf, to je teda pohled. Vůbec nechápu, jak ji tam tím „pidi“ prostorem doktor mohl dostat. Uběhla hodina a operace se chýlí ke konci. Zbývá jen pacienta zašít. Po dvou dnech po operaci se po nemocničním pokoji promenáduje sedmatřicetiletý Daniel Malyjurek – pacient, kterého na sále operovali. „Je to paráda. Bolest v noze už skoro necítím, je to velká úleva. Po neděli mě už propustí domů,“ usmívá se Malyjurek. Při miniinvazivním přístupu lékař pacientovi místo jednoho dlouhého řezu na zádech udělal dva malé. Svaly a svalová vlákna pomocí rozvěrače jen odtáhnul od sebe. „To znamená, že jsem páteřní svaly neoddělil od páteře, jejich úpony, cévní a nervová zásobení zůstala na svém místě, což je největším přínosem této techniky,“ vysvětluje Buzek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!